8. března 2020

Jednou z nejvyšších sakrálních památek v Praze je kostel Panny Marie Sněžné. Už od 14. století stojí v těsné blízkosti Václavského náměstí. Při procházce centrem města byste ho ale klidně mohli minout. Je totiž ukryt mezi domy. Název dostal podle římské baziliky Santa Maria Maggiore. K jejímu vybudování se váže zajímavá legenda. Podle ní měl papež Liberius sen, že v místech, kde 5. srpna nasněží, má vyrůst mariánský svatostánek. Stalo se tak právě na jednom pahorku v italské metropoli a on tam chrám nechal vybudovat. Jeho počin inspiroval českého vladaře Karla IV., který se rozhodl nechat postavit kostel stejného jména v Praze. Měl být místem korunovačním. Dozvíme se, jaký byl jeho další osud a co je v něm všechno k vidění.

Jáchymov proslul především svým podzemním bohatstvím v podobě stříbra a také mincemi, které se z něj razily. Bohatství města šlo ruku v ruce se vzdělaností. A proto se tu pyšní ještě jedním velkým pokladem. Když o Velikonocích roku 1871 otevřel ředitel chebského městského archivu Karel Siegel dveře na půdu místní radnice, asi netušil, jakou vzácnost právě objevil. Pod hromadami stavební sutě a zbytků sněhu vykukovaly kožené hřbety tlustých svazků. Víc než dvě stovky titulů z takzvané Šlikovské knihovny se po restaurování do města vrátily až po zhruba stovce let. Sbírka je od letošního ledna přístupná veřejnosti a je opravdovým unikátem. Podobnou byste našli jen v Holandsku nebo Británii. Největší skvosty z ní si společně prohlédneme.

Jednou z malebných jihočeských obcí jsou Hrdějovice. První zmínky o nich pocházejí ze 14. století, dnes tu žije zhruba 1600 obyvatel. K jejich největším chloubám patří kaple Panny Marie Lurdské se studánkou s údajně zázračnou vodou, ale především místní keramika. Kameninové talíře, misky i pekáče s typickým modrým vzorem jste mohli vidět v řadě pohádek. V minulosti to s jejich výrobou hned několikrát vypadalo nahnutě, ale nakonec ji nikdy místní patrioti nenechali zaniknout a udrželi ji při životě. Zjistíme, kdy se zrodila současná podoba téhle modrobílé krásy. A pochopitelně nakoukneme do dílen, kde vzniká, a dozvíme se, čím je výjimečná.

Černá Voda na Jesenicku leží v údolí mezi Žulovskou pahorkatinou a Sokolím hřbetem, který je součástí Rychlebských hor. Její název je odvozen od barvy vody či dna místního toku. Nejstarší historie obce je spjata s hradem Kaltenštejnem ze 13. století, který býval centrem rozsáhlého panství vratislavských biskupů. Věž bývalého panského sídla na temeni kopce vzdáleného sotva 2 km od Černé Vody kdysi vévodila širokému okolí. Stával tu i palác, pravděpodobně se 4 místnostmi. Součástí areálu byl pivovar, stáje, větrný mlýn a hospodářství. Když zdejším krajem během husitských válek táhli kališníci, nezůstal v okolí kámen na kameni. Hrad jejich plenění odolal, vojsko se prý dokonce o jeho dobytí ani nepokusilo.

Zhruba tři století vládla světu gotika. Nejen architektuře, ale i malířství, sochařství, hudbě a dokonce i módě. Skvosty, které v tomto stylu vznikly od doby posledních Přemyslovců až do konce vlády Jagellonské dynastie ve východočeském regionu, shromáždili v muzeu v Hradci Králové na unikátní výstavě Uprostřed koruny české. Ve čtyřech sálech jsou k vidění víc než čtyři stovky exponátů od výtvarného umění až po předměty každodenní potřeby obyčejných lidí. Mezi dochované skvosty z počátku 16. století patří tři utrakvistické oltáře. V prostoru lapidária jsou pak vystavena umělecká díla ze 14. století a 15. století. Vzácností je epitaf sv. Markéty. Patří k největším dochovaným středověkým náhrobním deskám v naší zemi.