19. ledna 2020

Při trase jedné z nejstarších a nejvýznamnějších obchodních stezek, která vedla z Prahy do Regensburgu, nechal v šedesátých letech 13. století založit Přemysl Otakar II. Domažlice. Důvod měl zcela praktický, potřeboval poblíž bavorských hranic vybírat clo, které by plnilo královskou pokladnu. Současně s městečkem nechal panovník vybudovat i hrad, který pak během staletí dvakrát zle poničil požár. Přesto stojí dodnes, je chráněnou kulturní památkou a má dveře dokořán i teď v zimě. Sídli v něm totiž Muzeum Chodska. Vydáme se na prohlídku a připomeneme si příběh celého areálu.

Eliška z Kunštátu byla v 15. století majitelkou panství v okolí tvrze Lysov mezi Seničkou a Cakovem na Olomoucku. U místních byla velmi oblíbená, protože své pozemky rozdělila a prodala zdejším obyvatelům – tím je zbavila povinnosti robotovat. Byla také velmi zbožná, takže každý den jezdila na bohoslužbu do Senice na Hané do kostela. Její nejčastější trase se dodnes říká Eliščina a podle legendy nikdy nezaroste travou. Projít se cestou, kterou pravidelně urazila, můžete po 11 kilometrů dlouhé naučné stezce, která na devíti zastaveních umožňuje poznat přírodu i historii kraje na pomezí úrodné Hané a Drahanské vrchoviny.

Jan Paďour byl jedním z prvních řezbářů, kteří u nás k tvorbě ze dřeva začali používat motorové pily a brusky. Vyučil se sice kovářem, ale brzy přišel na to, že práce s kovem u výhně pro něj není tím pravým. Lákalo ho spíš dřevo. A měl navíc na co navazovat, jeho otec vyřezával loutky a také postavičky do betlémů. Jan se během několika let propracoval do špičky tohoto oboru nejen u nás. Účastnil se dokonce vyhlášeného Husky Cupu v Německu, na který jsou zváni jen ti opravdu nejlepší. Tvoří v prostorách bývalé vojenské pevnosti v Jaroměři, kde společně s dalšími umělci založil spolek Umělecké kolonie Bastion IV. Vydáme se za ním a prohlédneme si některé jeho výtvory.

Termín „palladion“ býval používán pro dřevěnou sošku Athény, jež byla ctěna ve starém Řecku. Na počátku 17. století, kdy byl velký zájem o antiku, se poprvé tohoto výrazu použilo pro ochranný obraz. Naše nejcennější Palladium země české je podobizna Madony s děťátkem. Po dlouhá léta byla uchovávána na Arcibiskupství pražském a vždy jednou ročně bývala zapůjčována na Svatováclavské slavnosti do Staré Boleslavi. Ale od 1. ledna je vše jinak. Po rekonstrukci byl slavnostně otevřen chrám Nanebevzetí Panny Marie a Palladium je v něm nastálo. Připomeneme si, co má podle legendy společného s knížetem Václavem, který byl ve Staré Boleslavi zavražděn.

Zhruba dva kilometry od Žinkov leží dvůr Žinkovice. V roce 1899 při něm vyrostl mohutný lihovar, který až do poloviny minulého století vyráběl líh z brambor. Potom opuštěná budova desítky let chátrala, než se jí ujal člověk vpravdě renesanční – Jiří Tetzeli a s elánem, jaký mu můžeme jen závidět, se pustil do oprav s cílem vytvořit muzeum, které budoucím generacím ukáže, jak se kdysi v okolí žilo. V již zrekonstruovaném patře objektu otevřel pro návštěvníky první expozici s více než padesátkou krojů především z Plzeňska a Chodska. Kromě krojů najdete v muzeu i repliky oděvů, které se nosily za časů kněžny Auersperkové na nedalekém zámku na Zelené hoře.

Broumovské stěny tvoří pásmo zalesněných pískovcových skal mezi Broumovem a Policí nad Metují. Směrem k Policku se svažuje mírně, ale zato se tu nacházejí četné strže, soutěsky, skalní věže a jeskyně. Turisté toto místo objevili už v 60. letech 19. století a velmi si ho oblíbili. Mezi nejznámější pískovcové útvary patří Kovářova rokle. Ideálním výchozím místem do skal je vesnička Hlavňov, která leží v údolí stejnojmenného potoka těsně pod Broumovskými stěnami. Na výlet z ní vyrazíme i my a naším cílem bude místo zvané Hvězda. Tento tvar má i barokní kaple Panny Marie Sněžné, kterou tu v roce 1733 nechal postavit opat Otmar.