29. září 2019

K našim nejznámějším zámkům patří Konopiště u Benešova. O jeho vznik se na konci 13. století s největší pravděpodobností zasloužil pražský biskup Tobiáš z Benešova, který ho nechal vybudovat podle vzoru francouzských pevností se čtyřmi branami a padacím mostem. Asi nejvíc se do našeho povědomí zapsal díky arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este. Ten tu do svého tragického konce při sarajevském atentátu prožíval svůj téměř pohádkový příběh lásky k české hraběnce Žofii Chotkové, kterou si u císaře doslova vyvzdoroval. V prostorách bývalého šlechtického sídla si můžete prohlédnout apartmány slavného páru s vybavením, které zůstalo ve velké míře stejné jako v dobách, kdy tu žili.

Na severním úpatí Pálavy na břehu Novomlýnské přehradní nádrže leží obec Dolní Věstonice. Nenápadnou jihomoravskou vesničku proslavila ve 20. století zejména archeologická naleziště. Odborníci v rámci průzkumu vedeného profesorem Karlem Absolonem započatého roku 1924 odkryli nejen sídliště lovců mamutů z doby před 30 až 25 tisíci lety nebo slovanské hradiště a pohřebiště z doby Velkomoravské říše, ale i jeden unikátní nález. Sošku paleotické ženy dnes známou jako Věstonická Venuše. Díky ní zná Dolní Věstonice celý svět. Letos tu navíc otevřeli naučnou stezku spojující Dolní Věstonice s archeoparkem v nedalekém Pavlově. V okolí je totiž celkem 13 lokalit, kde odbornici objevili vzpomínky na tzv. kulturu lovců mamutů, a na pěti zastaveních trasy se seznámíte s nejvýznamnějšími z nich.

Včelařský areál Mája u Kožlan nabízí především v sezóně od jara do podzimu všem zájemcům nahlédnutí do kouzelného světa včel a dalších důležitých opylovatelů. Jeho zakladatelé se rozhodli pustit do boje se skutečností, že lidské zásahy do přírody včelám, motýlům, čmelákům a dalším druhům hmyzu nepřejí a vytvořili jim bezpečný domov. Návštěvníci se v areálu dozvědí mimo jiné to, jak to ve společenství včel funguje, která období v roce jsou pro ně nejdůležitější, ale taky něco o dalších velkých plánech všech nadšenců, kteří pro ně vhodné prostředí budují.

K chloubám Hradce Králové patří dřevěný kostelík sv. Mikuláše v Hradci Králové. Je to stavba vskutku unikátní se zajímavým příběhem. Původně totiž stávala u našich sousedů na Slovensku. Konkrétně v obci Habura. Poté ji odkoupila vedlejší Malá Polana, a tak se svatostánek poprvé stěhoval. Řecko-katolické církvi přestal sloužit až během první světové války, kdy byl hodně poničen střelbou. Obnoven byl po vzniku Československa a pár let na to ho čekala cesta druhá, a to mnohem delší. V roce 1935 ho totiž zakoupil Hradec Králové. Z východního cípu země tak po železnici doputoval až k nám. Bude nás zajímat, proč a samozřejmě si ho taky důkladně prohlédneme.

Zlaté stezky, obchodní cesty, které ve středověku vedly napříč těžko prostupnou Šumavou, přestaly sloužit na počátku 18. století. Za minulého režimu u nás ovšem byla místa, kudy kupci putovali, nepřístupná. Až po roce 1989, kdy je opustili vojáci, a česko-německé příhraničí se otevřelo pro turisty, se dostalyznovu do kursu a dnes jejich jméno dokonce nese síť pěších tras při jihozápadní hranici. Na německé straně se o jejich renesanci postaral hned počátkem 90. let soumarský spolek z Grainetu. Jeho členy jsou hlavně sedláci, kteří se svými koňmi organizují pochody, při nichž chodí v historických kostýmech po tradičních trasách Zlaté stezky. Brzy se k nim přidali i nadšenci u nás. Společně s nimi se vypravíme do úvozů u Kubovy Hutě.