1. září 2019

V roce 1319 se poprvé objevuje v historických pramenech písemná zmínka o hradu Střekov poblíž Ústí nad Labem. Konkrétně v listině, kterou ho král Jan Lucemburský udělil v léno pražskému měšťanu Peškovi z Veitmile. To znamená, že letos slaví úctyhodné jubileum, sedmisté narozeniny. Žádné velké bitvy ani jiné významné události v dobách svého vzniku ani pozdějších nezažil. Vynahradil si to ovšem v dějinách moderních, byť už z někdejší nedobytné pevnosti zbývaly jen ruiny. Díky své romantické poloze na strmé skále sto metrů nad říční hladinou se řadí mezi často vyhledávané české pamětihodnosti. Stal se taky inspirací pro celou řadu umělců. A nejen našich.

Ministerstvo kultury od roku 2001 každoročně uděluje vybraným lidovým tvůrcům titul Nositel tradice lidového řemesla. Toto ocenění vychází z projektu UNESCO, nazvaného Žijící lidské poklady. Jedním z držitelů prestižního titulu je Marie Pyrchalová, která vyšívá takzvanou zuberskou krajku. K téhle zálibě se profesí učitelka dostala během mateřské dovolené. A ke stojanu s plátnem po pracovních povinnostech ráda usedala i poté. Prozradí nám, čím je zuberská krajka specifická a dozvíme se i to, proč se nevyšívá barevnými nitěmi, nýbrž jen bílou. Prohlédneme si taky některé vzácné muzejní kousky.

V historických pramenech byste se dočetli, že 26. června roku 1866 se v okolí Trutnova proti sobě postavilo zhruba 215 tisíc rakouských a 221 tisíc pruských vojáků. Tím se bitva u tohoto východočeského města stala druhou největší vřavou 19. století. Do dějin se zapsala i tím, že byla jedinou, kterou v prusko-rakouské válce vyhrála armáda habsburské monarchie. Není tedy divu, že si ji v Trutnově každoročně připomínají. Strategickými body v jejím průběhy byly výšiny nad městem – Šibeník, Janský vrch a Chmelnice. A právě těmito místy dnes vede Naučná stezka nazvaná příznačně Po stopách války – Den bitvy u Trutnova 1866.

Pod pojmem kavalír si asi většina z nás představí čestného, velkorysého a charakterního muže. Tohle slovo pochází z francouzštiny a původně označovalo příslušníka vojenského jezdectva, tedy kavalérie. V přeneseném významu se ale dostalo i do architektury. V barokních pevnostech se tak nazývají speciální obranné prvky vnitřního opevnění. Několik se jich zachovalo i v Terezíně, který lze považovat za dokonalou vojenskou stavbu 18. století. V rámci projektu Terezín – město změny byl Kavalír s označením „dva“ kompletně opraven a dnes nabízí vyžití pro celou rodinu. Společně si ho prohlédneme.

Jedním z velkých lákadel letošní sezóny je na jihozápadě republiky Zlatá stezka, tedy nová síť pěších dálkových tras, která převzala jméno po své historické předchůdkyni. Ta kdysi spojovala Čechy s Bavorskem a kupci po ní vozili vzácnou sůl, ale i další cenné zboží. Měla hned několik větví. Po jedné z nich se vydáme. Konkrétně si projdeme úsek trasy Kašperskohorské, která už od poloviny 14. století vedla z Kašperských Hor do Pasova. Naše toulky odstartujeme v Kvildě a vyrazíme směrem k Bučině. Připomeneme si časy, kdy krajem vedly ostnaté dráty oddělující dva světy. Ty jsou naštěstí dávno minulostí, takže si můžeme prohlédnout mimo jiné i skanzen ve Finsterau.