20. ledna 2019

Jedním z nejvýznamnějších a nejstarších správních celků v dobách českého knížectví a později i království byl Prácheňský kraj - stručněji Prácheňsko. Pod správu Práchně patřila města jako Písek, Strakonice, Příbram, Prachatice, Sušice nebo Kašperské Hory. Na území regionu se těžilo zlato i stříbro, vedly tudy důležité obchodní cesty do Bavor, státní hranice, a to vše se ovládalo z návrší Prácheň nad městem Horažďovice. Dnes najdeme na vrchu už jen torza staveb připomínajících časy největší slávy tohohle místa. Prozradíme vám i to, že řeka Otava, Horažďovicemi protékající, nebyla známá jen díky zlatu. Dařilo s v ní taky perlorodkám. A prohlédneme si rodinnou hrobku místního panstva.

Českokrumlovský zámecký areál a další památky města znáte nejspíš všichni. Ale možná nevíte o skutečně světovém unikátu – Muzeu Fotoateliér Seidel v Linecké ulici. Krásný secesní dům přinesl během rekonstrukce zcela unikátní a překvapivý objev v podobě tisícovek snímků staré Šumavy – na skleněných destičkách. Vytvořil je talentovaný a činorodý fotograf Josef Seidel a posléze jeho syn František. Společně se domem projdeme a připomeneme si, jak to v ateliéru kdysi fungovalo. Před objektivy měchových přístrojů se v něm střídaly celé rodiny. Často tu zvěčňovali svatby, biřmování, vznikaly tu i podobenky děvčat pro milého. Takové fotografie v autentickém prostředí a kostýmech si velmi rádi nechávají pořídit i současní návštěvníci.

Červenohorské sedlo v Jeseníkách bylo od pradávna důležitou spojnicí mezi Moravou a Slezskem. Nejprve tudy vedla jen stezka pro pěší a v polovině 19. století byla rozšířena pro povozy. Cesta byla krkolomná, a tak byl v horském sedle postaven zájezdní hostinec, který sloužil k odpočinku nejen formanům, ale i prvním turistům. V roce 1903 budovu koupil Moravskoslezský sudetoněmecký spolek a vzniklo oblíbené turistické centrum, které funguje dodnes. V současnosti sem míří taky spousta milovníků zimních sportů. Najdete tu několik kilometrů sjezdovek i upravené běžkařské trasy. A můžete se vydat třeba ke známému poutnímu místu Vřesová studánka.

Pavla Švientyho z Pardubic, přestože je původem stavař, ševcovina okouzlila natolik, že si v roce 2008 otevřel svoji první dílnu. Od té doby se svému původně velkému koníčku věnuje profesionálně. A nás do svého království nechá nahlédnout. Boty se v něm šijí pěkně postaru. Žádné složité stroje Pavel k práci nepotřebuje. Používá především hovězí a telecí kůže, nebrání se ale ani práci s exotickými materiály. Prozradí nám, co všechno je k výrobě jednoho páru střevíčků zapotřebí, jak dlouho celý proces trvá a v čem jsou největší výhody ručně šité obuvi na míru. Navíc nám Pavel předvede unikátní kousky, které dělá třeba pro skupiny historického šermu.

V roce 1947 vznikl na Olomoucku Vojenský výcvikový prostor Libavá. Po jeho původních obyvatelích v něm zbyla řada památek, o které ale armádní jednotky vůbec nepečovaly. Až dnes se znovu probouzejí k životu. Některé z nich si prohlédneme. Přímo ve Městě Libavá se kupříkladu dochoval starodávný mlýn holandského typu. Celozděný s otáčivou střechou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1875. Dlouho chátral, a nakonec mu hrozila demolice. Dnes je státem chráněnou památkou. Pohnutý byl i osud místního kostela Povýšení svatého kříže z roku 1668. Když všechno v sedmačtyřicátém zabrala armáda, kněz musel odejít, z fary se stal újezdní úřad a ze svatostánku na dlouhá léta součást vojenského areálu.

Historie závodní cyklistiky je dlouhá přes jeden a půl století. První závody na vysokých kolech se jely už v roce 1868 v Paříži. O rok později odstartovalo první klání v Rakousko - Uhersku v Brně – Lužánkách. A o dvacet let nato se tu v Pisárkách bojovalo o vavříny na takzvané Bauerově rampě – otevřené předchůdkyni dnešního velodromu s hliněnou dráhou. Právě dráhové cyklistice, zejména té, posledního půlstoletí se věnuje sbírka Bořivoje Nakládala, pro kterou zřídil ve své někdejší dílně malé muzeum. Prohlédneme si některé vzácné kousky, které časy relativně nedávno minulé připomínají a dozvíme se, proč je v expozici k vidění taky motorka.