6. ledna 2019

Slavný vídeňský architekt Adolf Loos, který pocházel z Brna a studoval v Liberci, významně ovlivnil evropskou moderní architekturu. Stál u zrodu mnoha špičkových staveb, které můžeme obdivovat hlavně ve Vídni, ale taky v Brně, Plzni či Náchodě. V Praze se nedávno vyloupla do krásy vila, která podle svých majitelů dostala jméno Winternitzova. Adolf Loos ji navrhoval podle takzvaného raumplanu. Což znamená, že každá místnost má svou výšku podle toho, k čemu sloužila. Interiér tvořil architekt Karel Lhota, který s Loosem spolupracoval na všech perlách meziválečného funkcionalismu. Od podání žádosti o stavební povolení v roce 1931 do stěhování uběhl pouhý rok. Dům si prohlédneme a připomeneme si i osudy jeho obyvatel.

Na zámku v Pardubicích se na výstavě Vášeň, čas a sklo představuje sklářský výtvarník Jan Frydrych ze Šluknova. Jeho ohromující plastiky zná celý svět, ale velká sbírka historických hodin a hodinek, kterou dával roky dohromady, je k vidění poprvé. Její majitel nám prozradí, jak vlastně vznikala, kdo ho k téhle vášni přivedl a samozřejmě nám některé vzácné kousky předvede. Nechybějí tu například empírové hodiny ve tvaru lyry či pozlacený skvost pocházející z Rakouska. Najdeme na něm vyobrazenou císařovnou Sissi a monarchou Františkem I. Celkem kolekce plná unikátů čítá 450 časoměřičů, návštěvníci můžou samozřejmě obdivovat jen část z nich.

První písemná zmínka o Vyšehořovicích ve Středočeském kraji se váže k roku 1178. Dochované stavební památky vyrostly ale až v časech pozdějších. Zůstala z nich většinou jen torza, ale i tak stojí za pozornost. A zapomenout bychom neměli ani na skutečnost, že k jejich vybudování byl použit pískovec těžený kousek od obce. Posloužil kupříkladu i stavitelům chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Začneme prohlídkou tvrze, která je dnes znovu přístupná návštěvníkům. Na druhé straně návsi stojí několik církevních staveb. Nejstarší jsou zříceniny románsko-gotického kostela sv. Martina z 2. poloviny 13. století. Po požáru v roce 1677 ze svatostánku zbyl jen presbytář. O sto let později se pak místní dočkali nového barokního. A vydáme se pochopitelně i ke kdysi vyhlášeným lomům.

Nejvíc loutkových scén-neuvěřitelných 35 - působilo v Plzni ve třicátých letech minulého století. Dnes tu hrají profesionálové v divadle Alfa a slavnou amatérskou tradici udržují Špalíček a V Boudě. Soubor V Boudě začal hrát v roce 1928 v dřevěném pavilonu na hřišti Sokola v Plzni na Borech. Tedy skutečně v boudě. A i když působiště časem několikrát změnil, jméno mu zůstalo. V současné době v něm vystupuje přibližně třicítka loutkoherců ve věku od 13 do 70 let. Napilno mají hlavně od října do března, kdy se svým repertoárem šitým na míru dětem od tří do devíti let každou sobotu rozdávají radost. Za devadesát let činnosti shromáždili i řadu vzácností do divadelního fundusu. Jedním z pokladů je malý Hurvínek, kterého jejich předchůdci dostali jako dárek od samotného Josefa Skupy. Zajímavosti ale uvidíme a taky uslyšíme mnohem víc.

V Hradci Králové se vydáme na prohlídku místních vodárenských památek. Začneme u věže, která byla postavena v letech 1936 – 37 královéhradeckou firmou bratři Capouškové. Dodnes slouží svému účelu jako zásobárna pitné vody pro 5,5 tisíce obyvatel města. My se z ní pokocháme krásami okolní krajiny. Dohlédneme až do Krkonoš nebo Orlických hor. Pak zamíříme k místu, kde se vlévá Orlice do Labe. V 18. století tu vznikla vojenská pevnost, po jejím zrušení na konci 19. století pak městský park s restauračním pavilonem. V roce 1934 ho ozdobila alegorie splynutí Labe a Orlice od sochaře Josefa Škody. K Jiráskovým sadům neodmyslitelně patří taky vodní elektrárna Hučák. I u té se zastavíme.

K lákadlům Národního zemědělského muzea v Praze patří i výstava točící se kolem vody. Představuje české rybářství a zejména rybníkářství od doby Karla IV., který se zasloužil o jeho rozkvět. Za zlatý věk tohoto oboru je však považováno až šestnácté století. Tehdy vznikla na jihu Čech slavná Zlatá stoka. V expozici si připomeneme i největší díla Jakuba Krčína, která vybudoval pro mocný rod Rožmberků. Dozvíme se, co všechno práce rybníkářů obnášela, zjistíme taky to, jak se ryby lovily. A protože jsou důležitou součástí našeho jídelníčku, nechybí ani lekce vaření. Bude nás zajímat, jak správně rybu naporcovat a upravit. A na závěr si pohladíme jednu rybičku kouzelnou, třeba nám přinese štěstí.