23. prosince 2018

Pravděpodobně už v 17. století se v Německu objevily první vánoční stromky v domácnostech. U nás se takovým pochlubil o svátcích roku 1812 ředitel Stavovského divadla v Praze Jan Karl Liebich. Ke zdobení se zpočátku používalo především ovoce nebo perníčky. Později se začaly ozdoby dělat i z korálků. Jejich výrobě se u nás věnovali zejména skláři z Jizerských hor. Přestože pak přišly do módy různé foukané koule, zvonky nebo rampouchy, tahle tradice se udržela při životě dodnes. Zasloužila se o to i Lenka Bednaříková ze Štěpánova na Olomoucku, která nám předvede, co všechno se dá z korálků vykouzlit a jak se dělá třeba takový andělíček.

Za vznik betlémů podle všeho vděčíme Františkovi z Assisi. V roce 1223 s živými postavami ztvárnil příběh o narození Krista u jeskyně nedaleko italského Greccia. Jeho nápad slavil úspěch a jesličky začali stavět lidi v dalších místech. U nás byly první k vidění kolem roku 1560. Dlouho za nimi ovšem věřící museli chodit výhradně do kostelů. Až po reformách Josefa II., který betlémy ze svatostánků vykázal, se rozšířily do domácností. Kdysi se dělaly hlavně z papíru, dnes vznikají z nejrůznějších materiálů. My si prohlédneme keramický, největší u nás. Jeho autorem je výtvarník Pavel Rajdl a ozdobil jím Radovesnice nedaleko Kolína.

Řada vánočních zvyků pochází ještě z předkřesťanských časů, kdy lidi na konci roku slavili slunovrat a radovali se z toho, že se den začne prodlužovat. Naši předci kupříkladu svazovali nohy stolu, ke kterému všichni na Štědrý večer usedali, aby zajistili soudržnost rodiny. Před hostinou taky rozkrájeli jablíčko a každý snědl kousek. To mu v případě, že by v dalším roce zabloudil, mělo pomoci najít cestu zpátky k lidem, s nimiž si na něm pochutnal. Jak naše prababičky a pradědečkové trávili Štědrý den a na co nikdy nesměli zapomenout, to nám prozradí ve skanzenu v Hlinsku.

Naše domovy o svátcích provoní vánočky, cukroví a leckde i perníčky, které za časů našich prababiček bývaly ozdobami, ale i dárkem pro děti. Ty pod stromečkem nacházely taky hračky z jednoduchého těsta, které se narodilo ve Vizovicích. Ano, řeč bude o vizovickém pečivu. Na svět přišlo kolem poloviny 19. století a zanedlouho se rozšířilo po celém Rakousko-Uhersku. Zájem o něj byl i ve Vídni nebo Budapešti. Pekly se až čtyři desítky tvarů. Nejčastěji zvířátka. Dělaly se ale i betlémy nebo svícny. Učarovalo i Marii Kotaškové z Branic nedaleko Milevska, která se mu začala naplno věnovat po odchodu na zasloužený odpočinek. A nás zasvětí do tajů přípravy těsta i pečení.

Naši skláři už bezmála stovku let dobývají svět foukanými a malovanými ozdobami. Ty přišly na svět v Německu. V roce 1858 velké sucho v Alsasku zapříčinilo nedostatek ovoce, které se ke zdobení používalo. A jednoho skláře v Goetzenbrucku napadlo nahradit jablíčka baňkami z křehkého materiálu. Jeho nápad slavil úspěch a rychle se šířil. Naši mistři oboru začali takové ozdoby vyrábět na přelomu 19. a 20. století, ale spíš jako doplňkový sortiment. Nejvíc se mu dařilo v Podkrkonoší, ale stranou nezůstali ani foukači jablonečtí. V tamním muzeu si připomeneme slavnou tradici a prohlédneme některé kousky z největší veřejné sbírky foukaných ozdob na světě.