18. listopadu 2018

Na Ostravsku se vydáme na toulky neobvyklým skanzenem, který si už do svého názvu dal slovo rozptýlený. Stavby, které jsou jeho součástí, totiž nenajdete na jednom místě. Zůstaly v obcích, jejichž dominantami kdysi bývaly. Jedná se takzvané větroňky nebo taky větřáky, což jsou zhruba třímetrové budky s větrným kolem a plechovými lopatkami, ve kterých se mlelo obilí. V módě byly především v době mezi dvěma světovými válkami, kdy pomáhaly drobným zemědělcům. Dávno už se v nich mouka nedělá, ale pozornost si rozhodně zaslouží. Jsou totiž technickými unikáty, které byste u nás jinde hledali marně.

Lukáši Kučerovi z Turkovic na Pardubicku učarovalo černé řemeslo. Věnuje se mu už přes dvacet let. Nejprve se kovařině vyučil, pak absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Turnově, kde se zdokonalil po výtvarné stránce a po maturitě se vydal sbírat zkušenosti do Itálie. Po návratu si doma otevřel vlastní kovárnu. Věnuje se výrobě běžných každodenních pomůcek, ale taky plastik. Jeho práce byste mohli vidět v galeriích třeba ve Vídni nebo v Bruselu a na kontě má i ceny z nejrůznějších soutěží. Předvede nám, jak z rozžhaveného železa dokáže vytvořit kupříkladu Padlého anděla nebo Oheň z nebes.

V době výlovů jsme vydali k největšímu rybníku u nás, Rožmberku u Třeboně. Připomeneme si, jak před víc, než čtyřmi stovkami let vznikl. V letech 1584 - 1590 ho vybudoval Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan a pracovaly na něm stovky poddaných. O významu díla svědčí i to, že jim byly k dispozici kuchařky, takzvané báby herdové, které na staveništi vařily. A z místního rožmberského pivovaru jim dokonce vozili husté bílé pivo, kterému se říkalo pracovní. Rozloha rybníku byla tehdy ještě větší než dnes, přesto stále se svými 650 hektary zůstává naším rekordmanem. Budeme ale samozřejmě sledovat velkolepou podívanou, jakou pravidelně výlov je. Bude nás zajímat třeba to, co má na starosti fišmistr.

V údolí pod Stříbrem žili lidé už před třemi a půl tisíci lety. Vzpomínkou na dávno minulé časy jsou pravěké mohyly, v nichž nacházeli místo svého posledního odpočinku. Dochovalo se jich několik desítek, ale dlouho o nich ovšem téměř nikdo nevěděl. Většina z nich je dodnes skryta před zraky turistů. Jedna ale byla nedávno zpřístupněna veřejnosti. Před druhou světovou válkou ji objevil stříbrský rodák Otto Eichhorn. Jenže se krátce poté natrvalo odstěhoval do Vídně a na jeho bádání i stavbu se zapomnělo. Před několika lety ji znovu našel plzeňský archeolog Milan Metlička a spolu s kolegy se pustil do její rekonstrukce. Prozradí nám, co všechno obnášela.

Alfons Mucha se chtěl původně věnovat hudbě, ale nakonec se jeho osudem stalo výtvarné umění. Začínal tvorbou dekorací a reklamních plakátů, které ho proslavily po celém světě. Zejména ty, na kterých zvěčnil věhlasnou herečku Sarah Bernhardtovou. Pro nás Čechy je ale jeho jméno spjato především se Slovanskou epopejí, kterou namaloval během 18 let v poměrně pozdním věku. Jde o dvacítku velkoformátových pláten řadících se mezi nejvzácnější kulturní klenoty našeho národa. Jejich část si můžete prohlédnout na brněnském výstavišti. Tam jsou spolu s nimi k vidění taky vzácné plakáty, které vytvořil. Pocházejí ze sbírky, která ještě nedávno patřila bývalé tenisové světové jedničce Ivanu Lendlovi.

Doupovské hory jsou jedním z biologicky a krajinářsky nejcennějších území nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Jejich úplné centrum je sice turistům zapovězené, protože se v něm nachází vojenský újezd Hradiště, ale i v dalších částech mají co obdivovat. Žije tam totiž celá řada ohrožených druhů ptactva a vyvěrají prameny s vyhlášenými minerálními vodami. Na ty narazíme i na cestě naučné stezce z Andělské hory do Kyselky. Měří deset kilometrů a na jejích pěti zastaveních se dozvíte vše důležité o zdejší přírodě, geologii i historii. Prohlédneme si zříceninu hradu Andělská Hora, zastavíme se u Skalky skřítků a osvěžíme se vodou, kterou proslavil Heinrich Mattoni.