18. března 2018

Klášterec nad Ohří proslavil zejména místní porcelán vyráběný od 18. století. Konkrétně v roce 1794 tu vznikla druhá manufaktura svého druhu v Čechách. U jejího zrodu stálo panstvo z rodu Thunů. Ve zdejším muzeu porcelánu je k vidění největší kolekce historických kousků u nás. Představuje vývoj od čínských předloh, přes empír, secesi až po současnost. Při prohlídce města narazíme ale taky na řadu zajímavých památek. Centrum si dodnes zachovalo svůj historický ráz, který nenarušily ani stavby vybudované v minulosti relativně nedávné. K nim patří kupříkladu novogotická radnice s věží z roku 1860. Připomeneme si i ne příliš známou skutečnost, že ve městě fungovaly taky lázně a dopřejeme si procházku zámeckým parkem.

K chloubám Vysokého Mýta patří náměstí, které je jedním z největších u nás. A taky kostel svatého Vavřince. Jeho monumentální věže se vypínají do výšky 67 metrů. Nejen svým exteriérem je ale stavba pozoruhodná. V jejím interiéru najdeme nad oltářem obraz Nanebevzetí Panny Marie, který je největším dílem malíře Petra Brandla v českých zemích. Pozornost si ovšem zaslouží i samotná výzdoba svatostánku. Určitě nepřehlédnete ani cínovou křtitelnici z roku 1499 nebo sochu Panny Marie Mýtské, zvané Preclíková, ze 16.století. Po dřevěných schodech pak můžete vystoupat do věže. Jako odměna za tu námahu vás čeká romantický výhled na náměstí. A v rámci tradiční Noci kostelů navíc i příležitost zblízka si prohlédnout místní zvony.

Jiří Harcuba se do naší historie zapsal svou prací se sklem a taky tvorbou československých a českých mincí a medailí. Hlavně výročních. Na svém kontě měl 20 stříbrných a k tomu čtyři zlaté. Nejznámější je ovšem jedna obyčejná. Pětikoruna. Vytvořil návrhy všech, které byly v oběhu od roku 1966, tedy i tu, kterou nosíme v peněžence dnes. Jeho oblíbenou technikou se stala zejména vitrografie. Metoda, při níž se obraz vyryje do skleněné desky a ta se následně otiskne na papír. Tímto způsobem ztvárňoval hlavně portréty. V jejich tvorbě touto metodou patřil k nejuznávanějším umělcům v Evropě. Jeho život i dílo si připomeneme na výstavě v Brně. Autoři ji dokonce ozdobili malou dílnou připomínají království, v němž Jiří Harcuba tvořil.

Klapání tkalcovských stavů se dřív na vesnicích ozývalo takřka z každé chalupy. Dnes moc lidí, kteří se tomuhle řemeslu věnují, nenajdeme. Jedním z těch mála je Miroslav Urban z Malé Vrbky na Uherskohradišťsku. Naučil se mu od svého dědečka, který ještě v 70. letech vyráběl látky z konopných vláken pro celé okolí. Miroslav dělá nejen dekorativní látky s tradičními vzory, ale i součásti lidových krojů. Od roku 2014 se dokonce pyšní titulem nositel tradice lidového řemesla. Ve svém království nás zasvětí do tajů tkaní. Začneme hezky od začátku, tedy přípravou vlákna. Dozvíme se, kolik nitek najdeme na osnově, jak se pracuje s útkovými cívkami a taky to, jak důležitou roli hraje pečlivé počítání. Zvlášť u složitých vzorů. Na pouhý centimetr utkané látky je totiž potřeba 60krát prohodit člunek osnovou a 60krát utáhnout.

Dopřejeme si ještě výlet v bílé stopě. Nejprve si ale ve Starém Městě prohlédneme pamětihodnosti spjaté s historií kolštejnského panství. Patří k nim i měšťanské domy. Jedním z nejmalebnějších je ten s číslem popisným 106 z první poloviny 18. století. Stojí v místech, kde prý v roce 1336 přenocoval tehdejší markrabě moravský, pozdější císař Karel IV. Připomeneme si legendu s jeho návštěvou spojenou. Pak se přesuneme do lyžařského areálu v nedalekých Stříbrnicích. Na své si v něm přijdou milovníci sjíždění prudkých svahů i toulek na běžkách. My vyrazíme směrem k Hynčicím. Cestou nás čeká zastávka u několika řopíků. Zdejší systém navazuje na opevnění vedoucí od Opavy. Nemineme ani turistickou chatu, která vyrostla už v roce 1922 a dodnes je oblíbeným cílem výletníků.