11. března 2018

Starobylé městečko Levín v Českém středohoří stojí rozhodně za návštěvu. Kromě milovníků pamětihodností si v něm na své přijdou příznivci záhad a legend. Dominantou je kostel, který na první pohled zaujme neobvyklým tvarem. Má totiž kruhový půdorys. Jeho tvar měl možná připomínat hrnčířský kruh. Levín se totiž pyšní dlouhou hrnčířskou tradicí. Výrobky zdejších mistrů slavily úspěch nejen v naší zemi, ale vyvážely se dokonce do zahraničí. A dílničky, v nichž vzniká keramika, tu najdeme i dnes. Společně si taky prohlédneme takzvaného Levínského kocoura, reliéf, který najdeme v místním svatostánku. Zjistíme, proč nedá už dlouho spát různým záhadologům. A navíc vám prozradíme, koho se údajně kdysi místní hodně báli.

Už jste někdy viděli velký model města z čajových krabiček? Jeden takový je momentálně vystaven na radnici v Hranicích na Přerovsku. Víc, než dvacet let ho tvořil Stanislav Miloš. Pracoval kdysi pro památkáře a napadlo ho, že by mohl zachytit místní zámek. Jenže u něj nezůstalo. Přidával náměstí, pak okolní uličky, domy v nich, a nakonec se zastavil až u hradeb. Prozradí nám, jak při práci postupuje. Řadu staveb na jeho modelu nejspíš ani místní nepoznají. Zachytil na něm totiž podobu města z 18. století. Některé domy tudíž vypadají jinak a najdou se i takové, které už vůbec neexistují. O to složitější bylo získat podklady a všechny potřebné informace. Bude nás zajímat, jak autor na tenhle nápad přišel a co všechno dokázal zachytit.

Jedním z nejrozsáhlejších skalních hradů na našem území je Valečov. Zachovalejší stavbu svého druhu byste v Českém ráji sotva našli. Založen byl pravděpodobně někdy kolem roku 1300. Poprvé zmiňován je necelých dvacet let poté. Původně byl nejspíš dřevěný, první kamenný palác tu vyrostl až v polovině 14. století. Dozvíme se, kdo stál u jeho zrodu, co mělo panské sídlo společného s husitskými rebeliemi a kdo všechno se k němu v minulosti zatoulal. Pokud se vám zřícenina bude zdát povědomá, tak možná proto, že se na ní a v jejím okolí zalíbilo i filmařům. Natáčelo se tu už několik pohádek. Kupříkladu Lotrando a Zubejda. Loupežnici tehdy pobývali ve skalních obydlích, která najdeme jen kousek od hradu. Zeptáme se, kdy a proč tu vznikla a komu sloužila.

Um dávných mistrů kamnářského řemesla budeme obdivovat na výstavě v Mostě, která mapuje sedm set let dlouhou historii téhle profese. K vidění jsou na ní vzácné historické kousky, ale taky třeba kuriózní kachly. Připomeneme si samozřejmě, jak vypadala kamna v době, kdy se začala vyrábět. I to, že na konci 15. století byl velkou novinkou příchod lesklé barevné glazury. Výhřevnost tohle lákadlo nezvýšilo, jeho přínos byl výhradně estetický. Ale stalo se velkým hitem. Taková kamna si mohli dopřát jen ti nejbohatší, šlo o velmi luxusní zboží. V minulém věku se začalo zdát, že téhle formě topení definitivně odzvonilo, obor se dokonce přestal učit na školách. Dnes ovšem kachláče slaví zase velký úspěch. Dozvíme se i spoustu zajímavostí o tom, jak se taková stará kamna restaurují.

Na úplném jihozápadě naší země se zatouláme do Loučimi. Loni slavila své šestisté šedesáté narozeniny. Zhruba před stejně dlouhou dobou se začala psát i historie místního kostela. Nenecháme si samozřejmě ujít jeho prohlídku. V dobách neklidných poskytoval svatostánek útočiště lidem z okolí. V případech ohrožení se hodila i jedna zajímavá vychytávka. Otvor v sakristii, který sloužil coby jakýsi středověký trezor. Po staletí do Loučimi mířila procesí poutníků, kteří prosili o přízeň dřevěnou sošku, takzvanou Loučimskou madonu. Věřící sem jezdí dodnes, ale originál sošky od husitských válek opatrují naši bavorští sousedé. Zeptáme se, jak se k nim dostala, co má společného s názvem vesničky Neukirchen beim Heiligen Blut a proč a kdy si loučimští nechali vyrobit její repliku.