21. ledna 2018

K chloubám Třeboně patří vedle rybníků i zámek. Byl součástí obrovského rožmberského dominia. A právě na tomhle sídle příběh mocného rodu vyvrcholil. Na počátku 17. století, na sklonku svého života, tam pobýval poslední z pánů s růží ve znaku, legendární Petr Vok. Už to nebyl ten bouřlivák, o němž se toho hodně vyprávělo. Mladík milující zábavu dozrál v moudrého vzdělaného muže. Neplánovaně musel navíc převzít jak obrovské panství, tak dluhy po svém bratru Vilémovi. Na zámku vedl i některá důležitá jednání. Navíc se věnoval literatuře a umění. Připomeneme si i období přelomu 19. a 20. století, zjistíme, jak se tu žilo tehdy, a navíc prozradíme, na co nového se při návštěvě téhle památky můžete těšit.

Um mistrů sklářů budeme obdivovat v Desné. Příběh tamní huti se začal psát v polovině devatenáctého století, kdy se úspěšný podnikatel Josef Riedel s rodinou přestěhoval z Českolipska do Jizerských hor. Tedy z jedné vyhlášené sklářské oblasti do druhé. V Desné byl provoz zahájen v roce 1847, takže se tu užitkové a dekorační sklo vyrábí už neuvěřitelných 170 let. Podíváme se, jaká krása se pod rukama zdejších sklářů rodí a zjistíme, kde všude bychom na zdejší výrobky mohli narazit. Oblibu si totiž získaly v celém světě. To nejlepší z produkce sklárny je teď k vidění v jabloneckém muzeu skla a bižuterie. Dokonce i některé historické poklady z dob zakladatele. A trochu výletem do jeho časů je i návštěva sklárny samotné, kde dodnes s křehkým materiálem pracují stejně, jako v začátcích.

Romanu Hendlovou nadchly už před dvaceti lety starožitné panenky a následně taky kočárky a pustila se do jejich sbírání. Přidal se k ní i její manžel. Historické kousky neshromažďovali jen tak nahodile, ale dali dohromady celou vývojovou řadu od těch nejstarších z 18. století až po ty ze 70. let minulého věku z produkce českých továren. Dokonce v Náchodě otevřeli muzeum, které právě díky ucelené kolekci kočárků nemá v Evropě obdoby. V expozici najdeme celou řadu unikátů. Patří mezi ně i kočárek vyrobený po roce 1760 v Anglii, který se Josefu Hendlovi podařilo sehnat teprve před dvěma lety. Stejně jako všechny ostatní byl ponechán ve stavu, v němž ho manželé získali. Při prohlídce si připomeneme, jak se vozítka pro nejmenší vyvíjela.

I když není právě doba pro vodní radovánky, vypravíme se k řece. Dopřejeme si procházku podél toku Berounky. Stará řeka, jak ji přezdívají trempové, vzniká v západočeské metropoli soutokem Úhlavy, Úslavy, Radbuzy a Mže. Od kostelíku svatého Jiří v Plzni Doubravce je její romantické údolí chráněno coby přírodní park Horní Berounka. V něm jsou dodnes patrné stopy časů, kdy se ještě na březích usilovně pracovalo. Najdeme tu kupříkladu zbytky Telínského mlýna. Budovu koupil v polovině 19. století František Adalbert Svátek, významný plzeňský obchodník a podnikatel a přistavěl k ní ještě další, kterou používal jako hamr. Vydáme se pak ještě do několika okolních obcí. Dozvíme se, kdy a proč vyrostla v Richardově kaplička a zastavíme se taky u barokního zámku v Bušovicích.

Tušíte, kdy se na našem území objevily první poštovní schránky a kde ve svých počátcích sloužily? Prozradíme vám to při prohlídce výstavy v Poštovním muzeu v Praze. Zjistíme, že to tehdy bývaly především velké dřevěné bedny v barvách rakouského mocnářství. Nezapomeneme ani na další mezník v rozvoji poštovních služeb, kterým bylo zavedení známek. Budeme ale především sledovat, jak schránky měnily v průběhu dvou století své existence u nás podobu, kdy se začaly vybírat horem, kdy pro změnu spodem, jaký materiál se na jejich výrobu používal a jak se taky měnila barva. Zajímat nás bude i to, jak se na jejich počtu podepsaly moderní technologie, které nahradily při komunikaci pohlednice, korespondenční lístky i dopisy.

Milovníci pichlavých krasavců si přijdou na své v království Michala Svobody ze Svítkova. V jeho sklenících byste jich napočítali desetitisíce z různých koutů světa. Nadšený pěstitel se jim začal věnoval už ve školních letech. Po vojně pak své zálibě propadl víc a začal budovat skleníky, kterých dodnes přibývá. Zeptáme se, jaký je vlastně rozdíl mezi kaktusy a sukulenty, i na to, jak tyhle rostliny přišly ke svému názvu. Všechny mají na listech nebo na těle póry, které je chrání při velkých teplotách. Při suchu je zatahují, při dešti jimi do sebe zase nabírají vodu, kterou v sobě dokáží udržet i několik měsíců. 90 % těchto rostlin tvoří právě životodárná kapalina. Všem zájemcům o tuhle nevšední podívanou dáme i tip, kde a kdy by poklady Michala Svobody mohli obdivovat na vlastní oči.