17. prosince 2017

Je jednou z nejznámějších soch, které u nás obdivují zahraniční turisti. Pochází ze Španělska, k nám se dostala na přelomu 16. a 17. století. Má spoustu krásných oblečků, které vozí vzácné návštěvy z celého světa. Svatostánek, kde je k vidění, byl dokonce první zastávkou papeže Benedikta XVI. při jeho návštěvě v Praze. Možná už tušíte, že řeč je o slavném Pražském Jezulátku. V kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně se zabydlelo díky Polyxeně z Lobkovic, která ho dostala jako svatební dar a později z vděčnosti za narození vymodleného potomka věnovala sestrám karmelitkám. Ty o něj pečují i dnes. A podle různých období mění jeho oblečky. V době adventu má na sobě kupříkladu fialový. Protože tahle barva k období příprav na oslavy narození Ježíše Krista patří. Od Jezulátka se přesuneme ke kapucínům, kteří nedaleko Pražského hradu pečují o oblíbený betlém. Ti nám pro změnu prozradí, proč před Vánoci nenajdeme v jesličkách Ježíška.

Foukaným ozdobám pomohla na svět příroda. V roce 1858 prý bylo v Alsasku velké sucho, které způsobilo nedostatek ovoce. Tím dřív lidé zdobili vánoční stromečky. A aby jejich větvičky nezůstaly smutně prázdné, napadlo jednoho německého skláře vytvořit skleněné náhrady. Ty se staly velkým hitem a naši západní sousedé s nimi dobývali svět. Dováželi je i k nám. Jenže ve 30. letech minulého věku se do výroby téhle křehké krásy pustili naši mistři a začali jim výrazně konkurovat. V některých dílnách v Čechách i na Moravě se různé koule, zvonečky, rampouchy a další tvary klasickou technikou, tedy pěkně postaru, dělají dodnes. Jednu z nich jsme objevili ve Vsetíně a vypravili jsme se tam s kamerou. Ukážeme vám, jak dlouhá a náročná je cesta od skleněné baňky k ozdobě, kterou si o Vánocích pověsíme na stromeček.

První betlémy se začaly stavět už ve středověku. U zrodu téhle tradice stál František z Assisi, který ve 13. století vytvořil výjev narození Ježíše Krista v jeskyni u italského Greccia. Využil tehdy živé herce. Svým nápadem nadchl spoustu lidí, kteří začali vytvářet různá ztvárnění tohoto příběhu. Většina z nich figurky do něj dělala ze dřeva nebo papíru. Nejprve byla k vidění především v kostelech. Poté, co Marie Terezie a následně i Josef II. jejich stavění a vystavování zakázali, přesunuly se jesličky do domácností. A šikovní autoři se snažili postavičky taky rozhýbat. Vymýšleli různé mechanismy, v nichž se darovníci i další pohybovali většinou na pásech. K vyhlášeným mechanickým betlémům patří i ten, který se zrodil pod rukama otce a syna Metelkových ve Sklenařicích v Podkrkonoší. A právě ten budeme obdivovat v muzeu v Liberci.

Dnes si nejen o Vánocích zapalujeme svíčky různě barevné, rozličných vůní. Naši předci si museli vystačit s jednoduchými tvary a svíčky pro ně víc než dekorací byly zdrojem světla. Jenže ty z včelího vosku mají podle mnohých taky magickou moc. Ionizují vzduch, pohlcují pachy i cigaretový kouř a taky blahodárně působí na naše smysly. Navíc nečadí a krásně voní. Produkt pilných tvorečků na ně používali už staří Egypťané, a byť to byl materiál docela drahý, donedávna byl považovaný za nejlepší. A spousta z nás na něj nedá dopustit dodnes. Oblíbili si ho i manželé Philippovi ze severního Plzeňska, kteří včely chovají a jejich produkty pak zpracovávají. Zavedeme vás do jejich dílny, kde zjistíme, co všechno je potřeba udělat, abychom si mohli svůj domov provonět a užít si příjemného mihotavého plamínku.

K adventnímu i vánočnímu času patří spousta zvyků. Konají se pravidelné obchůzky různých tajemných postav. Zapalují se věnce se čtyřmi svíčkami. Ohlížíme se za končícím rokem a napjatě očekáváme ten nový. Naši předci se častěji než my pokoušeli zajistit si, aby byl co nejlepší a různými způsoby nahlédnout do budoucnosti. Ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm si přiblížíme tradice typické pro Valašsko, ale nejen pro něj. Zjistíme třeba, co v domácnostech kontrolovaly takzvané Lucy a koho trestaly, jak svobodné dívky zjišťovaly, jestli se můžou těšit na vdavky i to, co nesmělo nikdy chybět na Štědrovečerní tabuli. Bude nás rovněž zajímat, proč hospodyně na Štědrý den po setmění dávaly za okna svíce.

Voňavé perníčky si vyrobíme a taky ozdobíme při návštěvě u Dany Holmanové v Třebihošti. K jejich pečení se dostala tak trochu z nouze a dnes patří mezi vyhlášené perníkářky. Osvědčený recept, který si dolaďovala několik let, nám rozhodně neprozradí, ale pár rad všem zájemcům o přípravu medového pečiva dá. Zjistíme, jaké byly její začátky, co rozhodlo o tom, že se do téhle profese pustila naplno a samozřejmě jí budeme nahlížet pod ruce. K jejím nejoblíbenějším tvarům patří svícny, hvězdy, chaloupky, betlémy i různé malé kousky, kterými se dají zdobit stromečky. Krášlí je nejen klasickou bílou polevou, ale taky oblíbeným modrotiskem a dokonce i voskem. Navíc ráda vymýšlí a tvoří neobvyklá díla. Pohrála si dokonce třeba s notovým záznamem slavné Rybovy České mše vánoční.