10. prosince 2017

Stojí hned u Hradčanského náměstí, na samém okraji Jeleního příkopu. Měl být sídlem urozeného rodu, ale Pražané ho znají spíše jako ústav pro mentálně postižené „Ernestinum“, který zde byl v 19. století. Řeč je o Šternberském paláci. Původně býval Lobkovickým dvorem, pak ho získal rod Šternberků a Václav Vojtěch ze Šternberka se rozhodl ho proměnit v honosné zimní rodové sídlo. Nás k návštěvě zlákala unikátní výstava portrétů nazvaná „Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty“. Je vyvrcholením projektu Národního památkového ústavu nazvaného „Rok renesanční šlechty“. Najdeme tu podobizny příslušníků známých rodů, kupříkladu Rožmberků, pánů z Hradce, Šliků či Žerotínů.

Ve Štítově u Blovic se vypravíme do Domu andělů. Tak říká své chalupě Štěpánka Kaparová. Po celý rok v ní totiž vytváří ze skla, drátků a cínu takzvanou tiffany technikou nebeské posly. Všechny dělá Štěpánka pro radost sobě i svému okolí. Říká, že si přeje, aby pod ochranná křídla vzali každého, kdo si jimi vyzdobí příbytek. Na počátku jejich zrodu jsou všelijaká různobarevná i duhová sklíčka. Výtvarnice sama má nejraději ta opálová, která vynikají krásnou kresbou. Budeme ji sledovat při práci, která začíná obkreslením tvaru podle šablony. Pak přijde ke slovu vyřezávání jednotlivých částí. Kromě andělíčků touhle metodou ve Štěpánčině dílně vznikají taky třeba kočičky, motýlci nebo šperky.

Obora v Hukvaldech patří k nejstarším u nás. V roce 1567 ji založilo olomoucké biskupství, takže letos oslavila už 450. narozeniny. Církvi patřila do roku 1948. Pak byla zestátněna a původnímu majiteli byla navrácena před třemi lety. Celá obora má rozlohu 440 hektarů. Její centrální část, zhruba polovina plochy, byla v roce 2013 vyhlášena Přírodní památkou Hukvaldy. Domov tu našla spousta zvířat. V průběhu staletí tu chovaly hlavně daňky, taky jeleny, divoká prasata i jeleny sika. Koncem 40. let se pak v oboře zabydleli i mufloni. Najdeme v ní taky celou řadu zajímavých stromů. Nejen milovníci klasické hudby se ale oborou můžou vydat po stopách skladatele Leoše Janáčka, který sem často chodíval.

Kutná Hora bývala jedním z nejbohatších měst českého království. Proto není divu, že se pyšnila celou řadou honosných staveb. Patřily k nim i měšťanské domy. V jednom z nich, na dnešním Komenského náměstí se bohatému měšťanovi Ondřeji Dačickému a jeho manželce Dorotě narodil v roce 1555 syn Mikuláš. Jeho rodný dům prošel v posledních letech dům zásadní rekonstrukcí. Dnes je přístupný veřejnosti a návštěvníci v něm můžou obdivovat nejen um starých mistrů stavitelů. K vidění jsou tu momentálně takové poklady jako šperky Alžběty II. A dozvědí se taky vše podstatné o našich památkách chráněných UNESCO. Kutná Hora se koneckonců zápisu na prestižní seznam kulturního dědictví taky dočkala.

Ozdoby vyráběné ze skleněných perliček známe snad všichni. Rády je měly už naše prababičky a v mnoha rodinách se dědí z generace na generaci. Příběh těchto ozdob se začal psát v Jizerských horách a v Podkrkonoší, kde lidi po chalupách navlékali korálky na šňůru. A z těch, které jim doma zůstaly, pak vytvářeli ozdoby. My se vydáme za dámou, kterou okouzlily natolik, že se rozhodla je sbírat. Alena Gondeková z jižních Čech jich ve své kolekci, zaměřené především na období 1. republiky, má už kolem pěti set. Našli bychom mezi nimi i řadu unikátů, dopravní prostředky 30. let, kousky pro slavné Expo v Bruselu 58 i další unikáty. Dostává se k ní i řada poničených kousků a ona je opravuje.