26. listopadu 2017

Luleč je malá obec s necelou tisícovkou obyvatel na úpatí Drahanské vrchoviny pár kilometrů od Vyškova. Ačkoliv první písemná zmínka o ní pochází z roku 1349, historie zdejšího osídlení sahá mnohem hlouběji do minulosti. Archeologické nálezy datované do doby před osmi tisíci lety z ní dělají jednu z nejstarších osad u nás. My se zaměříme na naučnou stezku, která vesničkou prochází, má 22 zastavení a připomíná historii i slavné rodáky. Přibližuje taky okolní přírodu. Dozvíme se kupříkladu, jak to bylo s názvem obce a proč místní místo ta Luleč dodnes říkají ten Luleč. Zajímat nás budou i tradice a zvyky, které tu dodržují. V době naší návštěvy se kupříkladu konaly Martinské hody, při nichž nechybějí obchůzky stavení, žádání o právo hody pořádat ani tradiční zábava.

Českobudějovická hvězdárna letos slaví osmdesáté narozeniny. Její příběh se ale začal psát už o deset let dřív. Tehdy totiž místní nadšenci založili společnost, jejímž cílem bylo vybudovat zařízení, odkud by bylo možné sledovat oblohu, ale kde by se návštěvníci dozvěděli taky vše podstatné o vesmíru i astronomii. Časem přibylo planetárium a navíc observatoř na Kleti. Zahledíme se ke hvězdám dalekohledem, který pamatuje otce zakladatele, a dozvíme se, co všechno tu zájemcům nabízejí dnes. Minout nemůžeme ani světové úspěchy zdejších astronomů. Ti objevili spoustu nových planetek, kterým dali jména podle našich významných osobností a míst. A věnují se taky zpřesňování drah Zemi nebezpečných planetek.

Cyklistické trasy na Chebsku nabízejí celou řadu výletů. My vyrazíme z Františkových Lázní, které svůj největší rozkvět zažily v 19. století. Místních třiadvacet pramenů léčí srdce, pohybové ústrojí, gynekologická onemocnění a taky pomáhá po onkologické léčbě. Svůj název město dostalo podle císaře, který první slatinné lázně na světě založil. Po malé procházce se vydáme do okolí. Zamíříme ke Komorní hůrce, unikátnímu čtvrtohornímu vulkánu, nejmladšímu na našem území. Jde o nenápadný kopec, tvořený hromadou sopečných vyvřelin, který je snad nejprozkoumanější sopkou na světě. V 18. a 19. století se k němu sjížděla řada vědců z celé Evropy, kteří zkoumali původ. Jezdíval sem dokonce i J. W. Goethe, který se o tohle téma rovněž zajímal.

Výroba skleněných foukaných ozdob se k nám rozšířila v polovině 19. století ze sousedního Německa. A naši mistři tvarování křehkého materiálu se do ní pustili taky. Časem se svými výtvory začali dobývat svět. Foukat koule, šišky a další tvary zkoušeli i na východě Čech. Dodnes se tahle takřka pohádková krása rodí kupříkladu v rodinné sklárně v Popovicích na Jičínsku. Společně nahlédneme do dílny, abychom zjistili, jak zasněžené nebo barevné dekorace stromečku vznikají. Na začátku je skleněná trubice. Po jejím zahřátí vzniká polotovar, takzvaný odtažek, což je vlastně tělíčko ozdoby nebo baňky s krčkem. Ten se pak používá k foukání všech dalších tvarů. Budeme sledovat i zdobení ozdob a dozvíme se, z jakého materiálu jsou štětce, které malířky používají.

Dalibora naučila nouze housti a obyvatele Šluknovska vyřezávat jesličky. Hospodářská krize po první světové válce přiměla tkalce, dřevorubce, účetní, malíře pokojů nebo učitele, aby přesedlali na betlémářství, jež v tomto pohraničním kraji bylo původně jen malým doplňkem obživy či zájmovou činností. Vznikl fenomén betlémářství českého Niederlandu. Jeho vzestup sice uťala druhá světová válka, ale výtvory starých mistrů mají své příznivce dodnes. Sběratelé je kupují za neuvěřitelné sumy. Bude nás zajímat, čím jsou postavičky v jesličkách natolik výjimečné. A taky to, kdo a kdy dokázal na tradici vymizelou po odsunu německých obyvatel regionu navázat a s jakým výsledkem. Prohlédneme si i některá vyhlášená díla a pozveme vás na zajímavou akci.

Jeho obrázky zná snad každý Čech a při pohledu na ně se většině z nás rozlije po tváři úsměv. Kocour Mikeš, Bubáci a hastrmani nebo chytrá kmotra liška jsou pro mnohé takřka symbolem dětství a ladovská zima se stala synonymem nejen pro závěje sněhu, ale i pro Vánoce. Nejspíš je vám jasné, že je řeč o Josefu Ladovi. Narodil se před 130 lety v Hrusicích a tuhle obec proslavil na svých obrázcích i v knihách. V té nejznámější, příbězích kocoura Mikeše, dokonce zachytil i sám sebe coby Pepíka Ševců. Vydáme se do míst, kde autor prožil své dětství a která si zamiloval natolik, že do nich umístil své hrdiny. Zastavíme se třeba tam, kde bývala Jedličkova louže, ale i v Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny. A prozkoumat můžeme rovněž okolí Hrusic.