20. srpna 2017

Do historie železniční dopravy se společně vydáme v Chomutově. V tamním depozitáři Národního technického muzea najdeme hotový poklad. Začal vznikat v roce 2006, když České dráhy postoupily muzejníkům rozsáhlý areál historického lokomotivního depa. A nedávno se brány depozitáře otevřely veřejnosti. Milovníci starých časů na kolejích tu můžou obdivovat rychlíkové parní lokomotivy, salónní vozy s luxusní výbavou i prastaré ruční drezíny. Tyhle vzácné kousky tvoří největší státní sbírku historických kolejových vozidel na území České republiky. Čítá 160 kusů a vytvořila by vlak o délce přes 1,5 kilometru. Návštěvníky čeká například Milešovka nebo Křižíkova koloběžka.

V sedle bicyklu tentokrát prozkoumáme Manětín a jeho okolí. Do místních lesů se chodí hlavně na houby a na borůvky. Nás ale zlákaly jiné poklady. Manětín je jednou velkou galerií pod širým nebem. Zasloužila se o ni žena – Marie Gabriela rozená Černínová z Chudenic. Připomeneme si její životní příběh i dílo. Pak se přesuneme do Radějova. Ten je vesnickou památkovou zónou, kde se nachází zhruba deset tradičních domů. Rozloha katastru obce je přitom víc než 1412 hektarů. Většinu plochy ovšem pokrývají lesy. Pro milovníky pozorování hvězd je tohle místo takřka ideální. Dosud tu totiž ještě nezavedli elektrický proud, takže tady rozhodně nikdo nezapomene na to, že Manětínsko je oblastí tmavé oblohy.

Životní láskou Pavla Pavlíčka z Chrudimi se staly kaktusy. Ale, jak už to bývá, před třiačtyřiceti lety ho k nim přivedla náhoda. Ve skleníku, postaveném původně pro papriky a rajčata, objevil kytičku mamilárie, kterou si tam prý zcela bezděčně postavil. A začala ho poutat svojí krásou i proměnami. Protože měl švagra kaktusáře, slovo dalo slovo a začali spolu rostliny měnit. Dnes má unikátní a velmi početnou sbírku. Jeho poklady pocházejí především z Mexika a Severní Ameriky. Pichlavé krasavce roztodivných tvarů si každý jejich milovník může pojmenovat dle své fantazie. Například jednomu skvostu se říká Biskupská čepička. Představíme si i další neobvyklé kousky a dozvíme se, kde všude jsou k vidění.

Strakonice jsou pro většinu z nás spojeny hlavně s dudáctvím. Ale v tomto městě se taky vyráběla spousta známých produktů – od čepic po zbraně. Většinu z nich si můžeme připomenout na místním hradě. Stavba je to velmi impozantní, na soutoku Otavy a Volyňky ji nechal vybudovat vlivný jihočeský šlechtický rod Bavorů. Milovníci stavebních slohů můžou počítat, kolik se jich zde vyskytuje. My se ale architektuře věnovat nebudeme. Zavzpomínáme na dobu vzniku republiky, kdy se tu rozjela zbrojní výroba. V 50. letech byla pak místní zbrojovka přejmenována na České závody motocyklové. A z bran závodu od té doby vyjížděly do světa vyhlášené burácející stroje.

Vesnička Vesec má jen 25 čísel popisných. Přesto ji většina z nás dobře zná. Hlavně ze stříbrného plátna nebo televizní obrazovky. Stačí se porozhlédnout po návsi a hned se vám určitě vybaví scény z oblíbených filmů a pohádek. Natáčelo se jich tu přes třicet. Kupříkladu Marie Poledňáková sem umístila kus děje filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Do jednoho ze zdejších domků jezdil Vašek se svým tátou nakupovat a domů vozili cukr plný mravenců. Stejný domek se ve snímku Jára Cimrman ležící spící proměnil v Muzeum peří, v němž slavný český génius a vynálezce dožil a v ženských šatech dělal správce. Místní často bývali součástí komparzu. A když se točilo, nesměli třeba sekat trávu a někdy musely zůstat i slepice zavřené, aby nekvokaly.