13. srpna 2017

Po Vltavě si dopřejeme další výlet z jižních Čech směrem k Praze. Zastavíme se u Hněvkovicképlavební komory, která usnadní cestu nejen malým, ale i velkým, lodím. V Týně nad Vltavouzavzpomínáme na časy, kdy se tu na břehu stavěly lodě, ale taky na škody, které dokázalařeka napáchat. A připravili jsme pro vás i odpověď na otázku, jak dlouho putovali vorařidomů na jih, poté, co dopravili zboží nebo dřevo tam, kam měli. Navíc zjistíme, proč se ojejich manželkách říkalo, že v létě byly bez muže a v zimě bez peněz. Na soutoku Vltavy aLužnice nepřehlédneme kapličku připomínající dávné bitky s lapky, kteří trápili zdejší kraj. Apři cestě podél skal si uvědomíme, jak mistrně museli plavci pod vedením takzvanéhovrátného vést svá těžká plavidla s lidmi i nákladem.

Patřily k dětství našich dědečků a babiček, ale dnes už je obdivujeme spíš jen v muzeích. Řečje o plechových hračkách, zvláště těch na klíček. Autíčka, vlaky i sady nádobíčka v době prvnírepubliky vládly pokojíčkům těch nejmenších. Mezi jejich výrobci pak zase vládla továrnaHusch v Litvínově. V tomhle severočeském městě se hračky z plechu začaly vyrábět už v 60. letech 19. století. Slavnou tradici se tu teď rozhodli připomenout unikátní výstavou. ZnačkaHusch zmizela z trhu v roce 1939. Ještě za války pokračovala továrna ve výrobě hraček podjiným názvem. Po osvobození ale téhle výrobě odzvonilo definitivně. Dnes jsou kousky, kterése v litvínovské firmě narodily, žádaným sběratelským artiklem. Asi největší kolekcishromáždilo soukromé Muzeum technických hraček z Velvar. A právě poklady z jejich sbírkybudeme společně obdivovat.

Nedaleko Vysokého Mýta vyrostla unikání zahrada. U jejího vzniku stál Luděk Hojný. Nápadvytvořit na původním pozemku svých předků zahradu s kaskádovými rybníčky se v jeho hlavězrodil už před mnoha lety. Pamatoval si, jak se tu často v podmáčené půdě trápily traktory, ařekl si, že by mohl vody v krajině využít. A tak začala vznikat první jezírka. Pak vysadil spoustukeřů, stromů a dalších rostlin. Mezi nimi se samovolně uchytily orobince nebo poměrněvzácná bahenní šípatka. A nakonec vybudoval výběhy, v nichž se zabydlela celá řada zvířat.Luděk sám má hodně rád želvy, takže ty tu samozřejmě mají početné zastoupení. Ale těšit semůžete i na druhy živočichů, které nejsou příliš často k vidění ani v zoologických zahradách.

Jedním z mnoha klapáčů, které kdysi fungovaly v naší krajině, byl ten v Brlohu nedalekoLoun. Poprvé se jeho kolo roztočilo v časech třicetileté války. Nejdřív patřil vrchnosti, pozdějisi ho mohli majitelé odkoupit. Vystřídalo se tu několik rodů a s obilím sem hospodáři jezdívaliaž do druhé světové války. Dnes stavení láká především milovníky starých časů a taky strojů.Potomci posledních mlynářů tu totiž vybudovali malé muzeum, ale zároveň se pustili doobnovy zařízení, které dokonce čas od času při různých akcích spouštějí. Dozvíme se od nich,jaké poklady jsou tu k vidění. A taky to, jak si jejich předci dokázali poradit ve chvíli, kdy bylav potoce, který poháněl mlýnské kolo, nouze o vodu. Jejich řešení bylo sice nákladné, aleosvědčilo se a, jak uvidíte, hodí se i dnes.

S Bezdružicemi v západních Čechách je pro většinu z nás neodmyslitelně spojen rod slavnéhočeského, všestranně nadaného humanisty, jednoho ze sedmadvaceti pánů popravených naStaroměstském náměstí. Řeč je pochopitelně o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic,přestože on sám tady nikdy nežil. Za pozornost ale městečko i jeho okolí rozhodně stojí.Jednou z dominant je zámek postavený na místě středověkého hradu. Náměstí v centruměstečka nese jméno už zmíněného pána, jehož rodu patřilo nejen panství zdejší, ale ipřilehlé polžické. Projdeme se po naučné stezce Krasíkov – Ovčí vrch. Turistům připomínátřeba selskou vzpouru, při níž se bezdružičtí poddaní na jaře roku 1680 uchýlili právě na Ovčívrch. Prozradíme vám samozřejmě, jak to s nimi dopadlo.