16. dubna 2017

Víte, které předvelikonoční neděli se říká Družebná a které třeba Kýchavná? Pokud nejste v této terminologii příliš zdatní, můžete se poučit při návštěvě skanzenu v Přerově nad Labem. A dozvíme se tam spoustu dalších zajímavostí o zvycích spojených se svátky jara. Připomeneme si kupříkladu tradiční loučení se zimou, tolik oblíbené vynášení Smrtky. Prozradíme vám, proč si naši předci nechávali v kostele světit jívové větvičky, tedy kočičky, a kam si je doma dávali. A taky to, jak se říká jednotlivým dnům ve velikonočním týdnu a jaké zvyky souvisely s nimi. A nezapomeneme samozřejmě ani na zdobení vajíček. Určitě tušíte, komu děvčata dávala ta červená, ale možná už ne to, co jako odměnu za ně od chlapců poté dostávala.

Marie Pachtová z Dědic u Vyškova se už přes sedm desetiletí věnuje zdobení kraslic slámou. Naučila se to už ve škole, protože moc materiálu tehdy k dispozici nebylo, a tak s paní učitelkou krášlily suchými stébly. Ta se v kraji používala na spoustu věcí, dokonce i k dekorování nábytku. Paní Marie nám prozradí, jaké vzory na vajíčkách vytváří a poradí, že je potřeba, aby skořápka byla tmavá nebo hodně kontrastní, aby na ní výsledek její práce vynikl. Tradiční barvou je červená – symbolizující život, zelená, která připomíná trávu, nebo černá. Oblíbená prý bývala i takzvaná březulka. Zjistíme, co si pod tímto pojmem máme představit. A prohlédneme si i kraslice batikované, které Marie Pachtová pravidelně chystá pro koledníky.

Hostie jsou pro miliony věřících jedním z uctívaných předmětů. Nás bude zajímat, kdy se jím staly. Kdy se vlastně zrodila tradice pečení a podávání těchto na první pohled obyčejných oplatek. Receptura je po staletí stále stejná. Na těsto stačí žitná mouka a voda. Z něj se upečou korpusy a z těch pak vykrajují kolečka. Jedním z míst, kde můžeme sledovat výrobu, je Bílá Voda na úpatí Rychlebských hor. Pekly je tu řádové sestry, které sem byly po rušení klášterů v polovině minulého století internovány. Z jejich časů se tu dodnes dochovaly některé pomůcky. A najdeme mezi nimi i kleště ze 17. století, v nichž se hostie pekly přímo na ohni. Řeč bude i o tom, kdy a jak se hotové kousky mění z oněch obyčejných oplatek v jeden z významných křesťanských symbolů.

K Velikonočním svátkům už skoro dvě tisíciletí patří jeden z nejznámějších příběhů světa – příběh utrpení, ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Je tématem křížových cest, které po staletí rostou i u nás a k nimž se věřící vydávají. Jednu nepříliš starou si společně prohlédneme na Uhlířském vrchu v Bruntále. Dozvíme se, jak tohle místo přišlo ke svému názvu a kdy a proč na něm vyrostla první kaplička. Cestu se čtrnácti zastaveními si tu mohli poutníci poprvé projít krátce před vypuknutím první světové války, ale nevydržela dlouho. Dnes vrch zdobí jiná. A pokud budete dobře počítat, zjistíte, že zastavení na ní najdete o jedno víc, než bývá zvykem. Tedy patnáct. Bude nás zajímat, co bylo příčinou. A celou cestu si samozřejmě společně projdeme.

Velikonoce by nebyly úplné taky bez pomlázky zdobené pentlemi. Vyšlehání bývalo pro dívky i ženy příslibem omlazení. Vrbové proutky plné nové mízy navíc měly předávat i sílu. A po spletení do svazku měly větší moc. Jedním z těch, kdo má před každými svátky jara hodně napilno je Patrik Budka z Dlouhého Mostu. Koledníkům umí z proutků vytvořit hotové umělecké dílo. Prozradí nám. Kam si chodí pro materiál, který je nejlepší a samozřejmě předvede svůj um. Potřebuje osm proutků, které si rozdělí na čtyři a čtyři. A pak už mu prsty jen kmitají. Hotovému kousku ještě dopřeje ozdobu v podobě takzvaného košíčku. I jeho tvorbu nám předvede. Až si budete pořizovat svou vlastní, neměli byste zapomenout, že musí být z čerstvého proutí. Jinak její kouzlo nefunguje.

Pomlázka na Velikonoční pondělí bývá výsadou chlapců a chlapů. V některých krajích si ale ve svátečním čase přijdou na své i dívky. Kupříkladu v Bělkovicích – Lašťanech vyrážejí o Smrtné neděli malá děvčátka na takzvané chození s jedličkou. Speciálně nazdobený stromeček má přinést do navštívených stavení jaro. Musí mít „pět prstů“, neboli pět větviček. Naši předkové totiž věřili v moc a sílu lichých čísel. Žlutá barva květů pak připomíná slunce, modrá vodu, červená krev a nový život. Na každé jedličce se pak nese panenka. Aby stromeček plnil svoji funkci, musí s ním děvčata točit. Tím se od ozdoby, které se říká břinkavice, odrážejí sluneční paprsky a odlesky se rozlétávají kolem. K celé obchůzce patří ještě různá říkadla a popěvky.