2. října 2016

Podle legendy stáli u založení Sázavského kláštera dva muži – kníže Oldřich a svatý Prokop. Ten druhý v tamních lesích v té době žil v jeskyni coby poustevník. Svého prvního opata si v areálu, v němž našli azyl mniši benediktýnského řádu, dodnes připomínají. A údajně je tu dokonce i pohřben. My vás zavedeme do už zmiňované jeskyně. Tu všichni dlouho znali jen z dávného příběhu, až v polovině minulého století byla objevena. Projdeme se zahradou, v níž se dochovaly zbytky kostela z nejstaršího období, křížovou chodbou konventu a pak nahlédneme do míst, kde se bratři setkávali. Kupříkladu do kapitulní síně s gotickou klenbou nebo do refektáře, v němž se stravovali. Pobývali tu až do konce 18. století, kdy byl klášter zrušen. A na závěr zkusíme ještě spočítat hvězdy na věži zdejšího kostela.

Pavlu Neufusovi učarovaly už před desítkami let gramofonové desky. V éře socialistického Československa nebylo vůbec snadné sehnat zahraniční nahrávky. Nějaký čas pro ně chodil i na burzu. Na konci sedmdesátých let pak emigroval do Spojených států, kde svou sbírku hodně rozšířil, ani tam ale nedokázal získat všechny poklady, po nichž toužil. I tak se má čím chlubit. I proto po návratu do rodné země otevřel před několika lety v Táboře muzeum, kde jeho černé placky hrají prim. Prozradí nám, co všechno obnáší připravit nějakou výstavu, jak probíhá údržba starých kotoučů a společně si prohlédneme expozici, která připomíná jednu z legend hudební scény Franka Zappu. A dopřejeme si i kratičký výlet do historie záznamu zvuku.

Tušíte, kde Bohumil Hrabal napsal legendární Postřižiny? Na své chatě v Kersku. Krajinu v jejím okolí měl moc rád, i proto možná jeho jméno nese stezka, která nás tudy provede. Je dlouhá zhruba deset kilometrů a najdeme na ní třináct zastavení. Na cestu se můžeme vydat v kterémkoliv ročním období. Jedním z prvních cílů bude Lesní ateliér Kuba. Najdeme v něm keramickou dílnu a taky se tu konají autorské výstavy. A navíc i pravidelná slavnost připomínající slavného spisovatele. Pak se osvěžíme vodou z obnoveného svatojosefského pramene a nemineme pochopitelně ani chatu, kde vzniklo slavné dílo. Zajímat nás bude taky to, k čemu asi mohl sloužit takzvaný Kersko-hradišťský menhir, který váží přes dvě stě kilogramů.

Klokany, opičky, emu nebo lamy. Všechna tahle zvířata a mnohá další najdeme na dvoře teplického gymnázia. Neobvyklou zahradu tu vybudovali jako pomůcku při vyučování, ale taky pro potěšení zájemců z okolí. Na začátku celého projektu byl nevyužitý dvůr a úvahy, co s ním a se starým harampádím na něm. A tak se studenti školy v hodinách biologie nemusí spokojit s vycpanými exponáty, ale můžou poznávat živá zvířata. Dozvědí se o nich spoustu zajímavostí. Součástí takzvaného bioparku je i skleník. V něm ovšem nerostou ředkvičky nebo kedlubny, jak by většina z nás očekávala. Ale třeba banány, na nichž si pochutnávají nejen opičky. A dokonce i kameny z okolí sem při budování přivezli, aby studenti měli o něco pestřejší i hodiny geologie.

Už od 16. století hospodařil rod Dlasků na statku v Dolánkách u Turnova. Nejprve stálo jejich stavení hodně blízko řeky, která často škodila. A tak po svolení vrchnosti došlo k jeho přesunutí na současné místo. Na něm byla stavba dokončena v roce 1716. I když později se samozřejmě její vzhled několikrát měnil. Majitelé se těšili úctě sousedů, ale dobré vztahy měli i s pány. Ti sem dokonce několikrát do roka přijížděli, třeba na posvícení. Na přelomu 18. a 19. věku žil na statku Václav Dlask, který vedl podrobnou kroniku. Zapisoval do ní nejen rodinné události, jako třeba narození svého prvního syna, ale taky informace, které byly užitečné rovněž pro další lidi. Takže se můžeme dočíst mimo jiné to, jaké kdy bylo počasí, což samozřejmě ovlivňovalo úrodu.

Milovníky výhledů do daleka pozveme do Hrubého Jeseníku. Ale na žádnou výpravu do hor se nechystejte, řeč je o obci na Nymbursku. Najdeme tam jednu z nejníže položených rozhleden u nás, stojí ve výšce pouhých 204 a půl metrů nad mořem. Jmenuje se Romanka a my se samozřejmě zeptáme na to, jak ke svému názvu přišla. A prozradíme vám i to, kdy a jak se zrodil nápad na její vybudování. Když se tady měla stavět věž posilující signál mobilních operátorů, přáli si místní, aby současně s vysílačem vyrostlo něco pro lidi z okolí. A stalo se. První zájemci mohli na vrchol vystoupat na jaře roku 2003. Z ptačí perspektivy sledovali nejen obec a krajinu ji obklopující, ale taky třeba pražskou Žižkovskou věž, Ještěd nebo dokonce Krkonoše.