25. září 2016

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou patří k nejmonumentálnějším barokním stavbám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Najdeme v něm celou řadu reprezentačních sálů. Jedním z nich je Sál předků. V něm samozřejmě nechybějí portréty představitelů rodu, který zámek získal po bitvě na Bílé hoře. Jedno z nejčestnějších míst v téhle galerii patří Janu Adamovi Questenberkovi. Právě on se při svém pobytu na dvoře Ludvíka IV. rozhodl přebudovat rodové sídlo v duchu baroka. Přispěl taky k tomu, že Jaroměřice se staly mekkou dobových kumštýřů. Zajímavé jsou ale i další prostory, včetně těch, v nichž panstvo žilo. A za zastávku stojí též kostel, který je rovněž součástí areálu.

Československé opevnění, které vzniklo k ochraně naší země v době před vypuknutím druhé světové války, patřilo v té době k nejdokonalejším pevnostním systémům v Evropě. Přesto se, jak všichni víme, využití tehdy nedočkalo. Dodnes se ale dochovala celá řada objektů, které byly jeho součástí, a mnohé z nich se proměnily v muzea. Mezi ně patří i řopík, tedy bunkr, který se donedávna ukrýval v lesích nedaleko šumavské Lenory. Pak se o něj začala starat parta nadšenců a dnes si jejich zásluhou tuhle stavbu můžeme prohlédnout. Zjistíme kupříkladu, v jak stísněných prostorách tu vojáci měli pobývat, ale i to, jaké byly prostředky jejich boje. Dokonce tu najdeme historické zbraně.

Mezi moudré opeřence se vydáme do lomu v Borových Ladech na Šumavě. Zdejší skalnaté stěny se mění v letní příbytky sov ze stanice handicapovaných zvířat v Klášterci u Vimperka. Dozvíme se tu kupříkladu, že některé dokáží otočit hlavou až o 270 stupňů, výr velký se může dožít i 60 let a taky to, jak to ve skutečnosti je s jejich zrakem. Na blízko moc dobře nevidí, zato v dálce jim unikne máloco. Prozradíme vám, na které ze sov u nás narazíte nejčastěji, kde a jak nejraději hnízdí. A těšit se můžete i na exotickou sovici sněžní. Ta je na rozdíl od většiny svých kolegyň aktivní ve dne. A má k tomu dost pádný důvod, protože, když je v její domovině dlouhý polární den, měla by s lovením v noci smůlu.

Zavzpomínat na 70. a 80. léta minulého století si můžou návštěvníci výstavy RETRO. Právě probíhá v pražském Tančícím domě. Jádrem expozice je typický panelákový byt té doby. Obývák, kuchyně, koupelna. Většina domácností vypadala velmi podobně. Všechno základní vybavení bylo unifikované. Volný čas trávily paní domu drháním nebo třeba pletením, pánové rádi kutili a k oblíbeným zálibám patřilo sbírání různých etiket, ubrousků a podobných pokladů. Nejoblíbenějším zdrojem zábavy byla televize. Takže si připomeneme rovněž největší hvězdy tehdejší obrazovky, k nimž patřili Hana Zagorová, Helena Vondráčková a samozřejmě Karel Gott. Mezi exponáty nechybějí ani dětské stavebnice, z nichž mnohé se těší oblibě i dnes.

První sériově vyráběné automobily u nás se narodily v Kopřivnici. V tamní Tatrovce, která je nejstarší továrnou svého druhu ve střední Evropě a druhou nejstarší na světě. Její vozy měly mnoho obdivovatelů mezi motoristy a dodnes mají i mezi sběrateli. Učarovaly rovněž Ctiborovi Velebovi z Bítova. Všechno to začalo před lety, když k nim domů jezdíval tatínkův známý v Tatře 87. Tu si možná pamatujete z filmu Šakalí léta. Tehdy Ctibor zatoužil mít jednou podobný „bourák“. A když si ho pak časem pořídil, nezůstal u jednoho, ale začal shánět další. V jeho kolekci najdeme nám známé kousky i speciality. Značka se totiž těšila oblibě nejen doma, ale taky za hranicemi. Tam ovšem putovala v jiném kabátě.