28. srpna 2016

Dva hrady stojící v těsném sousedství nedaleko Prahy cestou směrem na Plzeň málokdo přehlédne. Starší z nich je Žebrák, který vyrostl už ve 13. století zásluhou Zajíců z Valdeka. Zanedlouho se stal majetkem českých panovníků. Jan Lucemburský i Karel IV. si místo oblíbili a nocovali tu cestou do Norimberku. Jenže Otci vlasti pak právě tady zemřel prvorozený syn, a tak na sídlo zanevřel. Často na něm ovšem později pobýval Václav IV., který taky v těsné blízkosti nechal vybudovat Točník. Ten se do dnešních časů dochoval v mnohem lepší podobě. Za to, že se Žebrák proměnil ve zříceninu, prý ovšem nemůže působení času, ale spíš královský poklad zakopaný někde v jeho prostorách po smrti Václava IV. Další majitelé hradu se ho totiž snažili najít, a tak pobořili celý palác.

K oblíbeným vodáckým tokům patří Sázava, Lužnice nebo Vltava. My vás ale pozveme na Labe, dokonce na jeho úsek od Děčína k hranici s Německem. V těch místech je nejsilnější proud a taky největší hloubka. Na svezení zvolíme rafty. Nejprve budeme z hladiny obdivovat zámek, který se tyčí nad Děčínem, pak pomalu vplujeme do Labského kaňonu, tvořeného pískovcovými stěnami. Je největší svého druhu v Evropě. Daří se v něm kupříkladu sokolu stěhovavému, výru velkému nebo čápovi černému. Dostaneme se rovněž do míst, v nichž každá polovina našeho člunu popluje ve vodách jiného státu. A bez povšimnutí bychom neměli minout ani sochu svatého Vojtěcha mezi Čertovou vodou a Dolním Žlebem, kterého jako patrona uctívají všichni plavci a lodníci.

Na západě Čech vás zavedeme ke dvěma místům, která se pyšní našimi nej. Jezero, které vzniklo u Mladotic, je nejmladším u nás. Jako jediné navíc vzniklo následkem sesuvu. Došlo k němu po silných přívalových deštích na místním potoce v květnu roku 1872. Zastavíme se taky v obci, podle níž tenhle výtvor přírody dostal jméno – v Mladoticích. Místní kaple byla patrně první stavbou Jména Panny Marie v zemích českých. Je dílem architekta Jana Blažeje Santiniho, který na ní měl předvést svůj um, aby mu mohlo být svěřeno třeba vybudování Plaského kláštera. Pak se vydáme do městečka, které je nejmenším historickým nejen u nás, ale zřejmě i na světě, do Rabštejna nad Střelou. Tamní kamenný most je prý dokonce starší než pražský Karlův.

K železničním tratím, které vyrostly v poslední třetině 19. století, patřila i Pražsko–duchcovská dráha. Jejím hlavním cílem bylo zlevnit uhlí v Praze. Do té doby totiž monopol na jeho dopravu ze severu Čech měla jedna společnost a ta ho ráda využívala, až zneužívala. Byť původně dráhu stavěla soukromá firma, zanedlouho její provozování převzal stát. Nicméně na konci minulého věku ruch na ní začal utichat a koleje zarůstaly. Jejich záchranu paradoxně přinesly události 11. září 2001. Po nich pražské letiště potřebovalo další cestu pro dopravu pohonných hmot. A tak se úsek trati od Hostivice dočkal obnovy. Dnes po ní kromě nákladů jezdí od jara do podzimu každý víkend unikátní motoráček nazvaný Cyklohráček. Je to vlastně takové pojízdné hřiště na kolejích. A my se s ním svezeme.

Hostouň na samém západě Čech kdysi proslavil vojenský hřebčín. Na počátku světové války sem byl přestěhován z Haliče a byli v něm chováni koně pro využití v armádě. Na loukách tu proto často byli v sedlech bujných ořů vídání dragouni. Tradice pokračovala i za první republiky. Právě odsud pocházel dokonce oblíbený kůň prezidenta Masaryka. Nejvýznamnějším obdobím ale byla druhá světová válka. Tehdy sem Adolf Hitler nechal přivézt svůj válečný lup – 650 koní z celé Evropy včetně stáda vídeňských lipicánů. Když se začala blížit fronta, ošetřovatelé se o ně začali bát a rozhodli se je odtud odvést. A to byl začátek akce Kovboj. Zjistíme, kdo byl jejím iniciátorem, jak proběhla i to, co se v hřebčíně děje dnes.