21. srpna 2016

Ondřejovskou hvězdárnu zná určitě většina milovníků pozorování oblohy. Ale málokdo nejspíš ví, že byla splněným snem dvou výrobců optických přístrojů. Bratři Fričové, synové spisovatele Josefa Václava Friče, toužili na konci 19. století po vlastní observatoři, a tak si ji vybudovali. Secesní budovy a kopule tehdy navrhl architekt Josef Fanta. V jedné ze staveb dnes najdeme muzeum se starými astronomickými přístroji. Čas se ale ve hvězdárně rozhodně nezastavil v dobách jejích zakladatelů, a tak tu najdeme i modernější vybavení. Nahlédneme do největší kopule u nás, která je vybavena dalekohledem se stejným prvenstvím. Dozvíme se mimo jiné to, jak daleko takovým obrem dohlédneme a co všechno nám dovolí pozorovat.

K nepříliš známým, ale velmi cenným památkám patří Hamousův statek ve Zbečně. Některé jeho části zřejmě vyrostly už ve 13. století. A po staletí se snažili zdejší hospodáři dům nijak neměnit. Takže tu i dnes můžeme absolvovat výpravu daleko proti proudu času a udělat si představu, jak naši předci žili. Přitom se ve stavení bydlelo ještě před dvaceti lety. Nahlédneme do obytné světnice, ale taky do prostor určených pro skladování zásob. A nejdéle se zdržíme v černé kuchyni, která je dodnes srdcem statku. V té dřív hospodyně vařívaly, hezky na otevřeném ohni, sporáky přišly na venkově do módy až v 19. století. Dokonce tu v sezóně pravidelně pěkně postaru pečou chleba. V hospodářských budovách si pak pro změnu prohlédneme staré zemědělské stroje.

Milovníci výletů po kolejích si přijdou na své na Kokořínské lokálce. Společně se vydáme na cestu ze Mšena. Trať letos slaví své stodvacáté narozeniny. Kdysi po ní především putovala řepa do cukrovarů, sloužila ale i k přepravě cihel, uhlí nebo pošty. Krásnou krajinou rádi jezdili taky příznivci vandrů, proto se téhle trati taky říkalo trampská. Pak ale začala chátrat, vlaky po ní jezdily dvacetikilometrovou rychlostí a nakonec byl před dvěma lety provoz zastaven úplně. Dnes je tu ovšem znovu rušno a zájemci můžou navíc zavítat i do malého muzea na nádraží. Nechybějí v něm staré drezíny, ale vyrostla v něm rovněž stará dopravní kancelář s telegrafem, dálnopisem a k vidění je tu i celá řada nástrojů a nářadí i další vybavení, které dřív železničářům sloužilo.

V dílně Zdeňka Viléma v Novém Harcově vznikají neuvěřitelná díla. Jejich tvůrce, původní profesí kovomodelář, který řadu pracoval v libereckém Naivním divadle. S oblibou kombinuje dřevo s nejrůznějšími starými předměty, které už dosloužily, a jemu jich bylo líto. Starou harmoniku kupříkladu proměnil v neobvyklý dárek pro hudebníka. Na bájného Fénixe pro změnu použil brány, které dřív oraly brambory a taky vyhozené dveřní panty. Želvu vytvořil z pečící formy a legendární maják, který kdysi stával na ostrově Faros, mimo jiné ze staré kočárové lucerny. Díla, jejichž tvorbou se baví, ale taky sbírají ocenění na výstavách. Na těch už byla k vidění třeba ve Švýcarsku, Rakousku nebo Kanadě. A další si zájemci můžou prohlédnout.

Konstantinovy Lázně vyhledávají hlavně lidi s nemocným srdcem. Ale úlevu tu najdou nejen oni. Pramen, který dostal jméno podle významného českého kardiologa Bohumila Prusíka, má totiž nejvyšší obsah oxidu uhličitého u nás. Ten působí na povrch těla, rozšiřuje cévy, tím se snižuje krevní tlak a pro život nepostradatelné pumpě se tak odlehčuje. Dochází ale zároveň k lepšímu okysličení tkání a líp se hojí i veškeré defekty na kůži a pooperační jizvy. Při procházce obcí, která se ovšem pyšní náměstím, narazíme na neobvyklou sochu, ale zastavit se můžeme i v minimuzeu hasičské techniky. A milovníky starých časů potěší i bezdružická lokálka, která sem vozívala hosty už v časech slavného monarchy Františka Josefa.