17. července 2016

Chloubou Dačic je kostka cukru, která tam přišla na svět, ale taky hned dva zámky. Za oba místní vděčí Krajířům z Krajku, kteří město učinili svým sídelním. V druhé polovině 16. století si v něm nejprve vystavěli městský palác a jen o pár desítek let později zámek s rozlehlým parkem. Přestože obě stavby vyrostly v duchu renesance, mladší z nich se celkem záhy dočkala barokních úprav. Zámek, jemuž se říká Starý, je dnes sídlem Městského úřadu, jeho mladší sourozenec zvaný Nový své brány otevírá všem milovníkům památek. Připomenout si v něm můžou, jak se tu žilo na přelomu 19. a 20. století panstvu z rodu Dalbergů. Prohlédneme si malby krajiny na stěnách, které jim možná měly připomínat rodný kraj. Ale taky se projdeme parkem, na jehož budování a údržbě se osobně podíleli.

Milovníky toulek po horách potěšíme výletem na Šumavu. Čeká nás trochu delší štreka, a tak nasedneme na bicykl, abychom ji lépe zvládli. A tentokrát pro jistotu rovnou na elektrokolo. To nám usnadní zdolávání i těch největších kopců. Zavítáme do míst, kde dřív vládl čilý ruch. Jen tabulky s názvy dnes připomínají zaniklé obce, osady i samoty. Těch po skončení druhé světové války na Šumavě osiřela víc než stovka. My si připomeneme například Stodůlky. Vzpomínkou na ně je jen několik pamětních křížů, přitom kdysi je tvořilo několik stovek domů a obyvatel měly přes dva tisíce. Dlouhou historii měl i královácký dvorec Velký Babylon, který od 17. století až do odsunu obýval rod Haasů. Do propadliště dějin dvorec definitivně zmizel na konci minulého věku. Těšit se ovšem můžeme i na takřka panenskou přírodu a krásné výhledy.

Většina z nás se shodne na tom, že bochník právě vytažený z klasické pece patří k mimořádným pochoutkám. Jednu takovou společně ochutnáme ve Štolmíři u Českého Brodu. Místní si tam totiž na návsi postavili repliku barokní obecní veřejné pece a rozhodně ji nemají jen pro parádu. Pravidelně v ní pečou boží dar a zájemci mají šanci celý proces sledovat a pak taky okoštovat. Bude nás samozřejmě zajímat, jak a kdy vznikl neobvyklý nápad, kdo stál u jeho zrodu a především to, co všechno je zapotřebí udělat, aby se chléb povedl. Hodně času zabere roztopení pece na požadovaných 270 stupňů, s nímž se musí začít s pořádným předstihem. A své si žádá i příprava těsta na žitno-pšeničnou pochoutku, při níž důležitou roli hraje kvas.

Západočeské město Stříbro máme všichni spojené především s dobýváním přírodního bohatství ukrytého pod zemí. Ryzího kovu, po němž dostalo jméno, tu zas tolik nebylo, ale těžily se další rudy. Po staletí. Až před čtyřmi desítkami let se kola na těžních věžích točit přestala. Nicméně místním patriotům bylo líto, že by se snad na slavnou tradici mělo zapomenout, a tak parta speleologů a bývalých havířů vybudovala skanzen s venkovní expozicí. Společně se přeneseme do časů minulých, zjistíme, co všechno práce havířů obnášela, jak moc náročná byla a projdeme si místa, kam se nořili. Nemůžeme si nepřipomenout Královskou dědičnou štolu Prokop, kterou členové spolku rekonstruovali dlouhých deset let. A na závěr se svezeme důlním vláčkem.

O Hostětíně, malé vesničce s necelými třemi stovkami obyvatel ležící na úpatí Bílých Karpat, jste možná nikdy neslyšeli. A jestli, tak nejspíš v souvislosti s tím, že při své návštěvě naší země do ní v roce 2010 zavítal britský princ Charles. Co ho právě sem přivedlo? Obec má pověst té nejekologičtější u nás a na tomhle poli boduje i v mezinárodním měřítku. My se ovšem společně vydáme na procházku jejím okolím. Místy, která považují celé generace zdejších obyvatel za důležitá. Zjistíme, kdo a proč chodíval na Jahodiska, nemineme Kočičák a zavítáme taky do ukázkového sadu, v němž se daří starým a krajovým odrůdám. Najdeme v něm třeba kožůšky, panenská jablíčka, strímky nebo oskoruše. Nahlédnout můžeme i do přírodní zahrady nebo moštárny.