3. července 2016

Barokním skvostem bychom bez nadsázky mohli nazvat zámek v Duchcově. Panstvo z rodu Valdštejnů si na přelomu 17. a 18. století na jeho stavbu a výzdobu najalo celou řadu významných osobností. Patřili mezi ně kupříkladu Jean Baptiste Mathey nebo František Maxmilián Kaňka. K vidění jsou tu i sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Při prohlídce areálu si ale připomeneme taky jednoho ze zdejších hostů. Šlechtické sídlo proslavil snad nejvíc, byť na něm strávil jen 13 let. Posledních 13 let svého života. Byl jím italský učenec, světoběžník a takřka legendární svůdník Giacomo Casanova. Zavedeme vás ke křeslu, v němž podle legendy usnul věčným spánkem. A nemineme ani expozici Okouzleni antikou, která je dokladem propojení stylu starých mistrů s tím barokním.

V roce 1915 vyrostla v Jizerských horách nedaleko Tanvaldu na říčce Bílá Desná přehrada. Jejím hlavním úkolem mělo být ochránit obyvatele níže položené Desné před pravidelnými záplavami. Pocitu klidu si ale lidi v okolí užívali jen pár měsíců. Nádrž ještě ani nebyla zcela naplněná, když došlo k velké tragédii. Protrhla se hráz a kvantum vody způsobilo hotovou spoušť. O život tehdy přišlo 65 lidí, zničeny nebo alespoň poškozeny byly desítky obydlí. Příčiny nehody se důsledně vyšetřovaly a zprávy o ní plnily stránky novin po celém světě. Místo, kde přehrada stála, dlouho zarůstalo. Lesní dělníci mu ale vrátili podobu z doby před stoletím. A tak sem dnes často míří turisti, kteří se odsud vydávají všemi směry na výlety do okolí.

Určitě už jste někdy slyšeli o bakeliťáku, smraďochovi, splašeném trsátku nebo rozzuřeném vysavači. Všemi těmito nepříliš lichotivými označeními byl nemilosrdně častován legendární trabant. Tyhle vozy se ve východním Německu začaly vyrábět v roce 1958 a jméno dostaly podle německého výrazu pro družici. U našich sousedů se na ně sepisovaly pořadníky, velká část produkce totiž putovala na vývoz. Oblibě se těšily i u nás. Po sjednocení Německa o ně ale přestal být zájem, a tak výroba skončila. Martin Hucl k nim má ovšem vřelý vztah dodnes, a proto společně s dalšími členy rodiny vybudoval v pražském Motole jejich muzeum. Při jeho prohlídce se dozvíme mimo jiné to, že Martinova maminka Helena v těchto autech dokonce závodila.

V Tachově můžou návštěvníci z řad milovníků památek znovu procházet komnatami a sály zámku. Dozvědí se tu spoustu zajímavostí o historii města, které bylo ve středověku jedním z nejmenších královských u nás. Ke slávě mu pomohla hlavně takzvaná Zlatá cesta, vedoucí z Prahy do Norimberka. Několikrát po ní putoval i Karel IV. Majitelem panského sídla byl svého času taky polní maršál Alfréd I. Windischgrätz, který pro změnu proslul zejména svou účastí na potlačení pražských nepokojů v roce 1848. Za odměnu, kterou dostal za tuhle službu císaři, nechal vybudovat unikátní jízdárnu v nedalekých Světcích. Je největší u nás a druhá nejrozsáhlejší ve střední Evropě. Společně se k ní vypravíme a dozvíme se, že v její blízkosti měl vyrůst romantický zámek.

Milovníci exotických zahrad si přijdou na své ve Sněžném u Nového Města na Moravě. Pavel Šimon tam vytvořil japonskou kamennou. Do historie i kultury asijských národů se zamiloval během vojny a tahle záliba mu vydržela. Dílo budované v duchu buddhistických a šintoistických tradic hlídají dva kamenní draci. Tomu, kdo je pohladí, splní prý i ta nejtajnější přání. Samec Pratonda je zasvěcený Slunci, jeho partnerka Klotilda zase noci. Bude nás zajímat, co symbolizují. V zahradě nás nečekají pestré květy, zato si užijeme nejrůznějších tvarů dřevin a taky mnoha odstínů zeleni. A projdeme kupříkladu branou Torri, zvanou ptačí nebo Samurajskou, která je vlastně poctou legendárním bojovníkům. Zajímavostí je ovšem v zahradě k vidění mnohem víc.

Oparenské údolí nedaleko Lovosic zdobí starý mlýn. Mouka se v něm vyráběla už v 17. století. Nejstarší období připomíná kupříkladu ranně barokní mříž v okně. Své stopy tu ale zanechali i další majitelé. V roce 1880 se ve stavení usadila německá rodina Wünsche, která v mlýně hospodařila až do konce druhé světové války. Jejich dílem je mlýnice s unikátní střechou. V té době se jednalo o nejmodernější konstrukci, která hned tak někde k vidění nebyla. Jenže v roce 1945 museli páni domácí odejít a mlýn osiřel. Před několika lety se ho ujali mladí turisté, takzvaní Tomíci, a pustili se do jeho obnovy. Dokonce nechali vyrobit nové mlýnské kolo. My se pak vydáme ještě o kus dál, k torzu středověkého hradu Oparno. Z něj si dopřejeme krásný výhled do kraje.