12. června 2016

Dominantu severočeského Liberce Ještěd jsme společně navštívili už několikrát. Tentokrát si ji ale představíme z trochu jiné strany. Hora bývala pro místní i návštěvníky kraje vždycky významným orientačním bodem. Ale pro milovníky turistiky taky oblíbeným cílem výšlapů. Už na počátku minulého století mezi sebou členové místního německého horského spolku soutěžili, kdo se k vrcholu dostane víckrát. A někteří měli na svém kontě výstupů tisíce. Všichni známe vysílač, který vrchol Ještědu zdobí, ale přehlédnout bychom neměli ani kříž. Ten k těmto místům patří už po staletí. Zajímavý je i kámen, který byl kdysi vyznačením hranice mezi pozemky pánů Rohanů a Clam – Gallasů. Zastavíme se rovněž u jablůňky, která patří k nejvýš rostoucím ovocným stromům v Čechách.

Pokud máte rádi dýmky a taky práci se dřevem, určitě si přijdete na své v království Pavla Strakoše v Ostravě. Jejich výrobě se věnuje už roky. Prozradí nám, co je na celém díle to nejtěžší a vysvětlí nám, jak se od sebe liší různé typy. Třeba biliard se jmenuje rovná dýmka. Bent má naopak nástavec a náustek zahnutý nahoru. Pak existují ještě kupříkladu rhodesiany, které jsou hranaté nebo kulaté tvary zvané apple, jablíčka. Budeme sledovat, jak se takový nový kousek rodí. Na svém kontě má pan Pavel na tři stovky originálů a sám říká, že každé jeho dílo je jiné, protože je výsledkem ruční práce. Bude nás pochopitelně zajímat i to, co všechno je nutné dodržet, aby hotová dýmka fungovala, jak má a nedělala majiteli starosti.

Jen kousek za hranicemi hlavního města se ukrývá okouzlující kousek přírody. Voděradské bučiny se těší přísné ochraně, jsou národní přírodní rezervací. Přesto se jejich krásou můžou potěšit i turisté. Projít se jimi smějí pěšky, ale vyrazit můžou i na kolech. Provede je celá řada značených cest. Kdysi tu převládaly buky, duby, habry a javory. Obzvlášť dobře se zde dařilo jedlím, protože jejich dřevo lidi nepoužívali k topení. Mizet začaly až v 18. století, kdy se hodily jako stavební materiál. Putovat tudy můžete i po naučné stezce, která je dlouhá osm kilometrů a na informačních panelech se dozvíte spoustu zajímavostí. Třeba to, jaké rostliny v bučinách můžete vidět nebo jakým zástupcům živočišné říše se v nich zalíbilo. Ochuzeni nebudete ani o malý výlet do historie.

Teplé dny protkané slunečními paprsky lákají k vodě. A vydáme se k ní i my. Konkrétně k lipenské přehradě. Ale nečekejte žádné lenošení a vodní hrátky. Zvolíme originální formu odpočinku. Prozkoumáme nádrž a její okolí přímo z hladiny. Umožní nám to hausbót. Nejprve se přesuneme do míst, kde tohle vodní dílo zasahuje k rakouským sousedům. Pak se zastavíme u takzvaného Králičího ostrova. Asi tušíte, po kom dostal jméno. Ale my vám prozradíme ještě to, jak se na něj chlupáči dostali a proč jsme na ně zrovna my štěstí neměli. Pak si samozřejmě prohlédneme taky naši plovoucí chatku. Nabízí totiž všechno, co k romantickému putování potřebujeme. A pak se ještě dozvíme, co všechno můžeme podniknout v okolí, zavedeme vás třeba na Stezku korunami stromů.

Obec Hýskov nedaleko Berouna je místem, kde přišel na svět spisovatel František Nepil. Jeho dílo si připomeneme v rodném domě. Najdeme v něm taky výstavu vah. Všechny exponáty pocházejí ze sbírky milovníka těchto pomocníků hospodyněk, ale i obchodníků a řemeslníků Jiřího Krblicha. Ten už sice není mezi námi, ale o jeho poklady vzorně pečují manželka s dcerami. Prohlédnout si jich můžeme celou řadu, přesto je to jen část velké kolekce. Pan Jiří jich totiž za čtyři desítky let dokázal získat bezmála dvě a půl stovky. Těšit se můžete třeba na váhy kupecké nebo řeznické. Ale dozvíme se třeba i to, že méně běžné bývaly pružinové vyráběné v Anglii. Hojně naopak používaly naše babičky balanční, které pocházejí z Francie. Vznikly už v 17. století. A taky to, že spoustu svých pokladů si nadšený sběratel sám opravoval, a dokonce vyráběl zničené či chybějící části.