5. června 2016

Hrad Krakovec vyrostl na konci 14. století. V té době patřil k nejluxusnějším šlechtickým sídlům u nás. Bylo v něm 27 obytných místností, rozlehlé sklepení a samozřejmě taky honosné sály. Mnozí tehdy jeho staviteli, křivoklátskému purkrabímu, vyčítali, že si dopřál domov v až příliš velkolepém stylu. Příliš si ho ale bohužel neužil. Za čas ho musel prodat. A nesl to podle dochovaných záznamů poměrně těžce. Za dalšího majitele na Krakovci pobýval Mistr Jan Hus. Dokonce tu vytvořil některá svá díla. A právě odsud dokonce vyrazil na koncil do Kostnice. V roce 1783 do hradu ovšem uhodil blesk a následný požár ho značně poničil. Dnešních časů se dožilo jen torzo. To ale zaujalo třeba filmaře, kteří do něj nastěhovali legendárného rytíře Brtníka z Brtníku z filmu Ať žijí duchové! nebo Mrakomora z Prince a Večernice.

Nejdéle nepřetržitě vyrábějící sklárnou u nás a jednou z nejstarších dodnes fungujících ve střední Evropě je ta, kterou jsme objevili v malebné vesničce Květné na česko-slovenském pomezí, v podhůří Bílých Karpat. Založena byla už na konci minulého století a výtvory zdejších mistrů dodnes sklízejí úspěch doma i v zahraničí. Připomeneme si příběh hutě, její majitele a samozřejmě nás taky bude zajímat, jaká křehká krása se tu rodí. Vyhlášené je hlavně místní foukané a ručně tvarované sklo. Dozvíme se, jaké formy tu při práci používají, kolik toho vydrží a jak přicházejí na svět nové. Navíc i to, jak probíhá zdobení váz, karaf a dalších předmětů leptáním a které jiné dekorativní techniky se tu používají. A porozhlédneme se i po krajině, kterou sice provoz sklárny poznamenal, ale dřívější majitelé panství na ni mysleli.

V Liboci se zájemci o historii můžou přenést bezmála o tisícovku let zpátky proti proud času a nahlédnout do života našich předků. Vyrostl tu totiž archeopark, v němž jsou k vidění nejen rekonstrukce starých staveb prováděné v duchu poznatků z archeologického výzkumu, ale taky ukázky života jejich obyvatel. Návštěvníci se dozvědí, jak kupříkladu mleli obilí na mouku, jaké nástroje nejčastěji používali a kterak je vyráběli. A dokonce si smějí jednotlivá řemesla a činnosti vyzkoušet na vlastní kůži. Víte třeba, k čemu sloužily teslice nebo širočiny? Byly to sekery, které byly vlastně nejpoužívanějším středověkým nástrojem. A tušíte, co vše obnášelo takové domácí pečení chleba a kolik času zabralo? Možná vás překvapí zjištění, že už před stovkami let existovaly mobilní pece.

Příběh nejpřekládanější knihy světa, která bývá nazývána Knihou knih, si připomeneme v malém muzeu v Pelhřimově. Že nevíte, o jakém titulu je řeč? Přece o bibli. Mimochodem, my Češi jsme patřili k prvním národům, kteří se dočkali jejího překladu do svého jazyka. Dozvíme se, kdy naši předci mohli číst její části a které česká historická vydání jsou nejznámější. V expozici ale najdeme i jiné jazykové verze bible, některé pro nás značně exotické. Nechybí mezi nimi ani kapesní vydání nebo jedno připomínající komiks. Bude nás zajímat, kdy a jak se k nám podobné tituly dostávaly nelegálně. V expozici nás navíc čeká starý tiskařský lis, který nahradil ruční přepisování. A jak to vypadalo v dobách, kdy právě tahle forma šíření knih vládla světu, to si dokonce můžeme vyzkoušet.

Trochu romantiky si užijeme při výletu z Čerčan do Zruče nad Sázavou. Vyrazíme po kolejích, na trati s neobvyklým názvem Posázavský pacifik. Hlavně návštěvníky z Prahy a okolí vozí do údolí Sázavy už víc než století. Jméno jí dali za první republiky trampové, jimž připomínala první transkontinentální dráhu na světě, která spojila v Americe Atlantik s Tichým oceánem. Cestou narazíme na celou řadu zajímavých míst. Kupříkladu na kapličku údajně připomínající setkání poustevníka Prokopa s knížetem Oldřichem, který mu nechal vybudovat Sázavský klášter. Přidáme legendu o tom, jak světec naložil s pekelníkem, který ho měl zbavit moci. A zastavíme se rovněž v městečku Odranec, jež bývalo podhradím panského sídla a dnes je vzácnou památkou.