10. dubna 2016

Slavné stříbrné časy Kutné Hory připomíná celá řada památek. Jednou z těch nepřehlédnutelných je Kamenný dům. Odborníci nevědí, kdy a čí zásluhou vyrostl, ale jisti jsou si tím, že na konci 15. století prošel velkou proměnou. Tehdy se stal majetkem rodiny Kroupů a ti mu dali podobu městského patricijského paláce. Na práci si najali kamenického mistra Brikcího z Vratislavi. A ten si dal na svém díle záležet. Na první pohled všechny kolemjdoucí upoutá bohatě zdobené průčelí. K němu se dokonce váže několik historek, které vám prozradíme. A vstoupíme samozřejmě i dovnitř. Najdeme tu expozici připomínající doby, kdy Kutná Hora po vytěžení zásob stříbrných rud přišla o postavení jednoho z nejbohatších a nejvýznamnějších měst naší země.

Do světa obyčejné tužky nahlédneme v Mostě. V tamním Oblastním muzeu totiž připravili výstavu pokladů ze sbírky Emanuela Petráně. Napočítali byste v ní na sedm tisíc kousků, z nichž některé jsou opravdovými raritami. Nadšený sběratel nashromáždil psací potřeby nejrůznějších tvarů, ale má třeba i takovou, která je spojená s otvírákem na lahve a dokonce jednu s označením tužka pro nepoctivého číšníka. Až si prohlédneme různé kuriozity, připomeneme si taky nejzajímavější okamžiky z historie téhle zdánlivě jednoduché pomůcky. Prozradíme vám třeba to, jak se do ní nesmazatelně zapsal dvorní architekt rodu Lichtenštejnů Josef Hardtmuth. A pokud si lámete hlavu tím, jak se do dřevěného válečku nebo hranolku dostane tuha, i na to nabídneme odpověď.

V různých koutech naší země se v průběhu staletí odehrály mnohé bitvy, které se více či méně významně zapsaly do dějin. A některé z nich si připomínáme dodnes. Jednou z těch naopak takřka zapomenutých, o níž toho moc nevědí ani místní, je bitva u Liberce. Proběhla v rámci sedmileté války, přesně 21. dubna 1757, a střetli se v ní rakouští vojáci s pruskými. Proti sobě jich na bitevním poli stály desetitisíce. A za šest hodin jich stovky přišly o život a další o něj posléze bojovali v lazaretu. Jak situace na bojišti vypadala, to se dozvíme z unikátního modelu. A pokud patříte k těm, které podobné vřavy fascinují, neměli byste si nechat ujít rekonstrukci tohohle velkého střetu, kterou pravidelně pořádají milovníci vojenské historie.

Vít Kašpařík vyrůstal v muzikantské rodině. Tatínek dokonce vyráběl historické nástroje. A synek ovládal kupříkladu hru na klavír nebo flétnu. Posléze sice absolvoval průmyslovku a vyučil se kovářem, ale stejně ho to k lásce z dětství táhlo. A taky k práci s dřevem. A když se pak usadil ve Velkých Karlovicích, začal se zajímat o tamní lidové muzicírování i tradiční nástroje. Nejprve jen pro své blízké a kamarády vyráběl různé píšťaly, ale díky tomu, že s nimi měl úspěch, pustil se do dalších kousků. Nechá nás nahlédnout do své dílny a my se trochu přiučíme. Zjistíme, jaké dřevo se nejvíc hodí nebo jaké píšťalky si tvořili pasáčci při své službě u stád. A jak se pomocí silných tónů pastýřských trúb dokázali mezi sebou na poměrně velkou vzdálenost dorozumívat.

V Beskydech vás pak zavedeme do nebe. Beskydské nebe se totiž jmenuje okružní, zhruba tři kilometry dlouhá, naučná stezka, na kterou můžete vyrazit z Frenštátu pod Radhoštěm. Nejprve si ale v místním muzeu připomeneme historii turistiky v kraji. Právě tohle malé městečko totiž bylo její kolébkou u nás. V roce 1884 tu vznikl turistický spolek Pohorská jednota, který je dnes považován za nejstarší u nás. Dozvíme se, o co všechno se jeho členové zasloužili a pak se vydáme na zmíněnou stezku. Provede nás osm zastavení a užijeme si kromě krásné přírody taky trochu adrenalinu. Navíc vystoupáme do výšek, ke kterým běžné vzhlížíme se zakloněnou hlavou. Bude nás zajímat, jak vypadá život v korunách stromů. Nezapomeneme ani na hvězdy, dokonce ani na tu největší frenštátskou sportovní, na Jiřího Rašku.