27. března 2016

Velikonoce byly pro naše předky časem rozjímání a taky připomínání Ježíšova příběhu. Už od čtvrtého století se věřící vydávali do míst, kudy vedla jeho poslední cesta. A pro ty, kteří se na takovou pouť vydat nemohli, byly později budovány křížové cesty po celém světě. Jednu z nich najdeme v Dobré Vodě na Českobudějovicku. Než si ji projdeme, nahlédneme do barokního kostela Panny Marie Bolestné, který stojí jen kousek od ní. U jeho zrodu stál věhlasný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Budeme obdivovat jeho výzdobu, fresky jsou například jedním z nejslavnějších děl Václava Vavřince Reinera. Na křížové cestě pak určitě nepřehlédnete, že má o jedno zastavení víc, než většina ostatních. Bude nás zajímat, jak k tomu patnáctému přišla a co je jeho posláním.

Koledníci s pomlázkami obcházející od domu k domu k Velikonocům patří neodmyslitelně. Na některých místech naší země ale můžete v předsvátečním čase potkat i děvčata s májkami, která si odnášejí od jednotlivých hospodyněk výslužku. Tenhle zvyk zvaný májkování dodržují především na střední Moravě, například v Citově na Přerovsku. A podle tradice souvisí s koncem zimy a příchodem jara. Májky v rukou děvčat přivolávají všechno živé, čerstvé, do vesnice tak přinášejí čas, kdy příroda rozkvétá. A aby byl celý akt ještě účinnější, dívky při tom zpívají písničky. Hospodáři věřili, že v májkách je ukryta velká síla, proto je dávali na ochranu do polí nebo včelínů, někdy i do hnoje. A doufali, že tak bude léto úrodné a dobytku se bude dařit.

Stejně jako malovaná vajíčka patří k Velikonocům pomlázka, spletený svazek vrbových prutů ozdobených většinou pentlemi. Dnes na ně před svátky narazíme v každém obchodě, dřív si je kluci i pánové sami pletli. Jak si takovou mrskačku, šlehačku nebo žílu vyrobit, to nám poradí v muzeu v Morkovicích u Kroměříže. Jsou považovány za mekku košíkářství, takže zdejší mistři řemesla patří k nejpovolanějším. A přidáme pár zajímavostí o tom, jak takhle tradice vznikla. Vyšlehána musela být vždycky mladá děvčata, aby byla zdravá a veselá, drbnám se tak léčil zlý jazyk a kravám mělo vyšupání zajistit telátka. A svůj význam měly i stužky, které děvčata chlapcům na pomlázku vázala. Tak třeba červená byla projevem lásky nebo náklonnosti.

K přípravě na svátky jara patří nejen pletení pomlázek a malování vajíček. Většina hospodyněk zdobí své domácnosti a samozřejmě taky peče dobroty na sváteční stůl. Dřív málokde chyběly takzvané jidáše, připomínající zradu Ježíše. Nesmělo se zapomínat na kynuté těsto, které nabývá a taky roste. Jako na jaře všechno v přírodě. V jižních Čechách byla nedílnou součástí slavnostní tabule sekaná zvaná hlavička. Z čeho se chystala, to se dozvíme při návštěvě malebné vesničky Holašovice. A bude nás zajímat i to, co museli do příchodu jara přichystat hospodáři. Holašovičtí nám navíc prozradí jeden zvyk místních koledníků, kteří obcházejí domy za rámusení různých trakařů, hrkaček nebo klapaček. Ty si rovněž prohlédneme.

Vajíčka se zdobí snad ve všech krajích, jejich podoba i technika dekorování může být ale odlišná. Někde se víc vyškrabává, jinde maluje. Na Hané se vždycky dařilo obilí a dokonce se říkalo, že tamní sláma je nejkrásnější. A proto ji místní lidi začali používat na výrobu různých dekorativních předmětů a časem i na kraslice. Taťána Malinová se sice právě v téhle části Moravy narodila, ale tradičnímu postupu se začala věnovat až v době, kdy se usadila v Uherském Hradišti. Podrobně nám vysvětlí a samozřejmě rovněž předvede, jak se zdánlivě obyčejným materiálem dá vejce zkrášlit. Základními barvami jsou i u téhle techniky modrá, zelená a červená, málokdy chybí žlutá, která celý motiv rozzáří. Šikovným rukám stačí prý několik hodin a dílo je hotovo.