3. ledna 2016

Prvním naším cílem v roce 2016 bude hrad Loket. Jeho historie se začala psát před více než osmi stoletími. Jméno dostal podle meandru řeky Ohře, nad níž se tyčí. Ten se totiž svým tvarem podobá ohnuté paži. Původně měl za úkol střežit obchodní stezku, pak se stal důležitou součástí obranného systému naší země. Byl taky svědkem mocenských sporů jejích vládců. V jeho zdech dokonce nedobrovolně pobýval hned několik let budoucí král a císař Karel IV. Přes tento nepříjemný zážitek měl po celý život Loket rád. Při prohlídce si připomeneme i nejstarší známý meteorit, který sem spadl ve 14. století. Zájem o jeho příběh projevil i Johan Wolfgang Goethe, jehož sbírka kamenů z okolí je na hradě k vidění. Dámy pak určitě potěší expozice věnovaná porcelánu.

O času a lidské touze ho měřit už toho bylo napsáno hodně. Na zámku v Děčíně si připomeneme dobu, kdy se na věže kostelů, hradů i radnic dostaly hodiny a ty řídily lidem chod dne. Hlásily, kdy mají vstát nebo naopak jít na kutě. První mechanické se objevily ve 13. století. Díky unikátnímu muzeu zvanému Hodinárium můžeme obdivovat krásné ciferníky i velké stroje, ke kterým naši předci den co den vzhlíželi. Mezi exponáty najdeme hned několik starých pokladů. Nechybějí mezi nimi mechanismy, které odměřovaly čas právě ve městě na Labi. Nebo různé bicí a zvoníci stoje, ručičky, ciferníky a další součástky. Nemůžeme přehlédnout ani to, že mnohdy byly tyhle stroje nejen technickým, ale taky uměleckým dílem.

Na Rožnovsku, nedaleko obce Vidče, budeme obdivovat tajemné kamenné koule. Vyčnívají tam ze skal a odborníci i milovníci záhad dumají o tom, jak vznikly. Nejsou to první objevené podobné kamenné útvary na světě. Ty nejznámější bychom našli v Kostarice, ale tam jsou ve volné přírodě. O těch v Beskydech až do devadesátých let minulého století nikdo nevěděl. Všimli si jich až dělnici lomu při těžbě pískovce. A hned se začaly objevovat nejrůznější teorie. Podle jedné jsou kupříkladu zkamenělými vejci prehistorických ještěrů. Podle další byly lávovými bochníky kutálejícími se po sopce dolů. Bude nás zajímat, z jaké doby pocházejí, podle čeho jsou vědci schopni určit délku jejich existence. A nezapomeneme zavítat i do vesničky, v jejíž blízkosti se lom s koulemi nachází.

V dílně Jany Doskočilové v Mezilesí si na své přijdou zejména dámy. Rodí se tam totiž originální šperky. Jana se ráda zdobila od dětství, později se sice vyučila floristkou, ale nakonec jí nejvíc učarovala technika cínovaných šperků. U jedné výtvarnice na Moravě si osvojila základní postup a pustila se do práce. Jejími hlavními pomocníky jsou pájka a kleštičky, potřebuje navíc měděnou pásku, drát, cín a spousty druhů pravých kamenů, které jsou hlavní ozdobou jejích výtvorů. Budeme sledovat, jak se připravený materiál mění v působivou dekoraci. Vše začíná výběrem kamene. Někdy Jana volí podle toho, kdo šperk bude nosit, jindy ji inspiruje momentální nálada. Zdobit dokáže nejen dámy, ale taky květináče, hodiny a další předměty.

Mezi památky patří nejen stovky let staré hrady a zámky, ale taky unikátní stavby z doby první republiky. Vily, které sloužily majitelům nejen pro bydlení, ale i pro reprezentaci a v nichž se odrážely všechny architektonické trendy doby. K takovým pokladům patří i Rothmayerova vila v Praze. Byla domovem rodiny významného architekta Otto Rothmayera, který působil i na Pražském hradě. Jeho spolupracovníkem a velkým vzorem byl slovinský architekt Josip Plečnik, kterého do Prahy pozval první československý prezident T. G. Masaryk. A právě jeho dům posloužil jako inspirace při navrhování podoby rodinného sídla. Architektova rodina v něm žila až do počátku našeho století, pak ho prodala do správy muzea hlavního města s podmínkou, že bude fungovat jako vzpomínka na jeho otce.

Takřka pod stromeček dostali v jihlavské zoologické zahradě nový domov místní krokodýli a další obyvatelé plazí říše. Jako poslední část projektu ZOO pěti kontinentů vyrostl právě pro ně tropický pavilon. Jeho hvězdami jsou především krokodýl čelnatý Roccos partnerkou. Na svět přivedli už tři desítky potomků a jsou nejstaršími obyvateli zahrady. Dvoupatrový prales zdobí mohutné kmeny, řeka, vodopády, liány. Mnohé návštěvníky nejspíš překvapí vrak letadla, v němž našli azyl bazilišci. Plazi tvoří naprostou většinu obyvatel, narazit tu můžete třeba i na největšího hada naší planety – anakondu. Užívají si tu ale i opice a brzy se sem nastěhují rovněž motýli nebo exotičtí opeřenci. Bude nás zajímat, co obnáší péče o zvířata, jejichž domovinou jsou tropy, co je na ní nejtěžší a taky nejnákladnější.