13. prosince 2015

V království manželů Táborských v Bojkovicích to voní včelím voskem. Malé pracovité tvorečky chovají celý společný život, v devadesátých letech se pak pustili taky do výroby svíček z jejich produktu. Bude nás zajímat, jak se vlastně materiál na jejich tvorbu z úlu získává a co to všechno obnáší. A pak budeme sledovat paní domu, která den co den připravuje nové kousky. Dávám svým dílkům klasický tvar válce, předvede nám, jak vzniká podoba kónická a odtajní taky výrobu neobvyklé hranaté svíčky. Ujíst si nenecháme ani originální malování, do kterého se Táborští pustili teprve nedávno. Navíc nám paní domu prozradí, jak jinak se dá vosk v předvánočním čase využít. Hodí se prý při pečení cukroví, ale rovněž na výrobu ozdob.

Nepřehlédnutelnou dominantou Prahy je 216 metrů vysoká Žižkovská věž. Stavět se začala v roce 1985, ve chvíli, kdy ta Petřínská přestala zvládat rozmach televizního a rozhlasového vysílání a bylo zapotřebí nové místo, které by signál dostalo ke všem Pražanům. A protože je naše hlavní město kopcovité, nedala se situace vyřešit vybudováním nového vysílače na kraji města, ale musel vyrůst na vyvýšenině. Stavbu provázely protesty nejen místních. Fakt, že se uprostřed historické zástavby bude tyčit moderní technické dílo, měl hodně odpůrců. A hlavně místní se taky báli záření. Jejich obavy ale vyvrátila četná měření. Televizní signál věž šíří po metropoli už bezmála 25 let. A nabízí navíc krásné výhledy do kraje. V bezmála sto metrech nad zemí jsou umístěny tři vyhlídkové kabiny, z nichž mají zájemci Prahu doslova jako na dlani.

Kdo by neznal slova Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas. Při známé písničce si asi většina z nás představí zasněženou krajinu a koně se sáněmi šířící do daleka poetické cinkání. V dílně Jana Šedy z Deštného v Orlických horách se ovšem ozývá po celý rok. Zvonař se totiž věnuje výrobě rolniček. Dopřeje nám i malý výlet do historie, kdy je naši předci věšeli třeba kravám na krk a chránili je tak před predátory. A bude nás samozřejmě zajímat, z čeho a jak se tyhle krasavice vyrábějí. Honza vezme každý kousek až dvacetkrát do ruky, než je hotovo. A aby zněl tak, jak má, dovnitř před spojením obou půlek vkládá drobný hranatý předmět, třeba obyčejnou matičku. Jan Šeda vyrábí i zvonečky, tak budeme aspoň chvilku sledovat, jak přicházejí na svět ony.

Mandarinky, pomeranče i další citrusové plody nám voní exotikou a teplem. Jenže my vás zavedeme na východ Čech do jednoho skleníku, kde se už desítky let tyhle dobroty rodí taky. Josef Boukal se pěstování citrusů věnuje od mládí, kdy se s několika kamarády dohodli, že se pokusí pro Čechy netypické rostliny u nás zabydlet. Prozradí nám, jak začínal, jak si doplňoval znalosti o svém koníčku a kdy se začalo dařit. Dozvíme se rovněž, jaké podmínky tyhle rostliny potřebují a jak jim jejich majitel zajišťuje třeba hodně důležitou vlhkost. A navíc to, kdy začínají kvést a kdy si může ochutnat první výsledky svého snažení. Na vánočním stole u Boukalů nebudou ani letos chybět a našli bychom tam i jablíčka, jejichž pěstování se pan Josef rovněž věnuje.

Za betlémy se tentokrát vypravíme do království jejich stavitele a restaurátora Kamila Andrese. Zašlý lesk vrátil už zhruba dvěma desítkám vzácných starých děl. Teď momentálně pracuje na snad nejznámějším severočeském ztvárnění vánočního příběhu, Metelkově betlému. Rozebírá figurku po figurce i celou konstrukci, všechno kontroluje a pochroumané věci opravuje. Před takovou prací ale dlouho starý výtvor prohlíží a snaží se poznat každý detail i pochopit pohnutky, které vedly jeho tvůrce. Práci všech starých mistrů obdivuje. Přestože už opravil hodně starých kousků, pokaždé ho překvapí nějaká jednoduchá a přitom velmi užitečná vychytávka. Staví ale samozřejmě i svoje vlastní jesličky. Do prvních se pustil ještě před koncem minulého století a dnes jsou vystaveny v muzeu v Třebechovicích.