6. prosince 2015

V Krkonoších si připomeneme těžký život horalů. Náklady přepravovali na saních rohačkách a především v dřevěných krosnách. Nasadili si ji na záda, připevnili k ní náklad a pěkně po svých za sluníčka i ve sněhové vánici vyrazili. Takhle dokonce zásobovali hůř přístupná místa potravinami. Společně se vydáme na cestu horských nosičů, která vedla z Velké Úpy přes Portášovy boudy na Sněžku. Je sice dlouhá jen šest a půl kilometru, ale její převýšení je bezmála tisícovka metrů. Silní chlapi po ní putovali až do začátku druhé poloviny minulého století. Pak osiřela. Dnes na ni vyrážejí turisté. Vznikla tu totiž naučná stezka, na které si zájemci mohou vyzkoušet, jak náročná tahle práce byla, ale hlavně se dozvědí spoustu zajímavostí o nosičích.

Už jste někdy slyšeli o umění trpělivých lahví? Pokud nevíte, co si pod tím představit, nenechte si ujít naši návštěvu u Leopolda Heneše. Už před půl stoletím podlehl vášni skládání různých modelů v lahvích. Je neuvěřitelné, co všechno do nich dokáže úzkým hrdlem vsunout. Bude nás samozřejmě zajímat, co je na tomhle snažení nejtěžší a které chyby se můžou stát fatálními. Nejdůležitější jsou samozřejmě šikovné prsty a taky nekonečná trpělivost. Pan Heneš nestaví jen v lahvích, ale dokonce i v žárovkách. Do malého zdroje světla dokázal dokonce vsunout hlavolam, který je vlastně kombinací bezmála tří desítek jiných. Aby nic nezkazil, souběžně si ho skládal vedle na stole. Při sledování jeho práce možná pochopíme, proč je v téhle tvorbě držitelem mnoha rekordů.

Mníšek pod Brdy se pyšní hlavně zámkem a taky poutním areálem na vrchu Skalka nad městem. Pod ním, v útrobách kopce, ale už Keltové kdysi dávno objevili poklad v podobě železné rudy. I když v ní železa moc nebylo, nevadilo to nejen dávným obyvatelům kraje, ale ani jejich nástupcům. Těžilo se tu totiž až do začátku druhé poloviny minulého století. Dnes je důl Skalka turistickou atrakcí. Všechny zájemce o dobrodružnou výpravu proveze podzemím starý důlní vláček. Dozvíme se, jakou techniku měli horníci k dispozici a spoustu dalších zajímavostí o dolu i těžbě v něm. V posledním období tu pomáhaly stroje, přesto ale najdeme stopy ruční práce. Dobrou zprávou pro všechny zájemce je, že vyrazit do dolu Skalka mohou i v zimních měsících.

Soňa Toucová z Lipin na Královéhradecku miluje od dětství práci s hlínou. Naučila se jí v keramickém kroužku a rozhodla se pro studium specializované umělecké školy v Bechyni. Během mateřské dovolené si doma vybudovala malou dílničku a v ní jí už pomáhají i děti. Nechá nás do svého království nahlédnout. Teď před Vánoci tam najdeme především anděly a betlémy, ale nechybějí ani nejrůznější skřítci. Třeba jahodový nebo duběnek. Jsou vlastně tak trochu vzpomínkou na dětství. Nenajdeme tam naopak hrnčířský kruh. Soňa totiž tvoří z plátů, které si nejprve musí důkladně vyválet. Pokud chce své anděly obléci do křehkých šatů, do hlíny přidává bavlněnou krajku. Dozvíme se i další zajímavosti o práci a unikátních nápadech.

Jana Blažeje Santiniho zná snad každý z nás. Jeho stavby v duchu barokní gotiky, které nenásilnou formou propojují prvky obou slohů, jsou architektonickými unikáty. Prosluly ovšem i Santiniho zálibou v symbolice. Při své práci využíval znalosti matematiky, geometrie, numerologie, ale třeba i židovské kabaly. A proto většinu jeho děl provází i atmosféra tajemna. Společně si prohlédneme klášterní kostel v Kladrubech. Původně býval románskou bazilikou, současný kabát mu dal právě Santini. Tehdejší opat kláštera měl k dispozici dva projekty. Vybral možná trochu překvapivě ten náročnější a nákladnější. Ale nikdy neprozradil proč. Ve svatostánku najdeme mimo jiné i hvězdy, z nichž prý mnozí návštěvníci cítí silnou energii a které prý dokáží i léčit. Tak jejich moc vyzkoušíme.

K vánočnímu času patří už dlouho betlémy. Na jejich stavbu naši předci používali nejrůznější materiály, nejčastěji třeba papír, dřevo nebo perníkové těsto. Občas ale některý tvůrce přijde se vskutku originálním nápadem. Jako třeba Milan Havránek ze Sence. Jeho jesličky vyrostly z betonových tvárnic. Dozvíme se, jak vyřezávání jednotlivých postav z neobvyklého materiálu probíhá, co je na něm nejtěžší a taky si prohlédneme celé dílo, které se pravidelně rok co rok rozrůstá. Po celý advent zdobí Havránkovic zahradu. A chodí ho obdivovat nejen sousedi. Všechny figury jsou vysoké, měří bezmála metr, takže jejich vytvoření zabere dost času. Nejzajímavějšími kousky jsou ty pohyblivé. Každých pět minut se kupříkladu pustí do práce s kladivem kováři a zvoník zase ohlašuje čas.