8. listopadu 2015

U zrodu města Nymburk stál Přemysl Otakar II. Nechal ho vybudovat v rovinaté a úrodné krajině na pravém břehu řeky Labe. V místech, kde se potkávaly významné obchodní stezky. Jeho prvními obyvateli byli osadníci z Dolního Porýní. Postavili nejen domy a kostel, ale taky hradby, které byly považovány za nedobytné. Kdysi je prý ještě chránily vodní příkopy. Společně si je prohlédneme a nemineme samozřejmě ani další pamětihodnosti. Nymburk je totiž unikátním ostrůvkem gotické cihlové architektury. Cihly posloužily jako materiál nejen na stavbu hradeb a svatostánku, ale taky v případě radnice a kláštera. Bude nás taky zajímat, co měla s městem společného matka Karla IV. Eliška Přemyslovna i to, které dny byly nejtemnější v dlouhé historii zdejšího kostela.

Na Šumavu se tentokrát vypravíme za králi lesa. Kousek od obce Kvilda totiž vzniklo unikátní zařízení, kde se právě o jelení zvěři dozvíme víc, než kdekoliv jinde u nás. Poslechneme si, jak troubí jeleni v mládí i ve zralém věku a taky to, jak se ozývá laň. Zjistíme, co je pravdy na tom, že čím starší je samec, tím větší má paroží. Mnohé možná překvapí, že věk se nepozná podle ozdoby hlavy, ale podle zubů. Zatímco mladíci je mají ostré, v pozdějším věku se obrušují a dokonce se v nich vytvářejí jakési misky. Po krátké teoretické lekci se vydáme do obůrky s několika pozorovatelnami. A budeme doufat, že její obyvatele nevystrašíme nebo že budou natolik hladoví, že se nám ukáží. Kdo by si chtěl tenhle lov beze zbraní užít v naprostém klidu, může dorazit časně ráno nebo naopak v podvečer.

Minulou neděli jsme z Týna nad Vltavou vyrazili po stezce Na Onen svět. Prohlédli jsme si místo, odkud se před popravou naposledy po kraji rozhlíželi odsouzenci, zastavili jsme se u Bechyňské duhy, známého mostu s poetickým názvem a naše toulky jsme zakončili u zříceniny hradu Dobronice. A taky jsme vám slíbili, že na nejdelší stezku u nás, která měří bezmála sedmdesát kilometrů, se vrátíme, abychom si užili i její druhou část a společně dorazili do cíle. I tentokrát nás čeká několik zajímavých zastavení. Jedním z nich bude unikátní Stádlecký řetězový most, který je poslední stavbou svého druhu v Evropě. A dojdeme až na už zmiňovaný Onen svět. Tedy do osady, která dostala tohle prapodivné jméno podle staré turistické chaty.

V poslední době jsme se už několikrát přesvědčili o tom, že drátenické řemeslo zažívá svou renesanci. Jen se jeho mistři už nevěnují opravám starého nádobí, ale spíš tvorbě dekorativních předmětů. Jedním z těch, kterým na první pohled obyčejný drát učaroval, je Ladislav Šlechta z Harrachova. Od dětství rád pracoval se dřevem, ale před čtrnácti lety objevil drát a od té doby věnuje většinu volného času jemu. Dovede s ním opravdu kouzlit. Vytváří z něj nejrůznější postavy, ale taky třeba betlémy. A umí zachytit i celé příběhy. Před naší kamerou se například pustil do výroby vánočního kapříka. Prohlédneme si rovněž párem koní tažený povoz s kočím, s nímž vybojoval první místo v soutěži Muzejní zlaté ručičky v Jílovém u Prahy.

K chloubám hanácké metropole patří barokní sloup Nejsvětější Trojice. Centrum města zdobí od počátku 18. století a stal se jakýmsi díkem za konec morové epidemie, která v té době postihla Moravu. U jeho zrodu stál místní kameník Václav Render. Přál si vytvořit dílo, které by v jiných městech neměli, a to se mu podařilo. 35 m vysoký sloup je nejvyšší stavbou svého druhu nejen u nás. Dokonce si vysloužil zápis na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Společně si ho prohlédneme a pak se vydáme k další olomoucké zajímavosti. Je jí šestice barokních kašen umístěných blízko sebe. Prozradíme vám jejich jména a přidáme příběh té nejstarší. Vybudovaná byla v roce 1707 a zdobila ji socha patrona hasičů svatého Floriana. Toho však brzy nahradil bůh Jupiter a my se dozvíme, proč.

O tom, že se my Češi rádi rozhlížíme po krajině pěkně z ptačí perspektivy, svědčí fakt, že byste u nás napočítali víc než 350 nejrůznějších vyhlídkových věží. A stále přibývají další. Mnohé z nich mají dlouhou historii a zajímavé osudy. Jednou z těch nejznámějších je bezpochyby Hýlačka na stejnojmenném kopci kousek od jihočeského Tábora. Dřevěná věž na jeho vrcholu vyrostla krátce po vzniku samostatného Československa a byla jakousi jeho oslavou. Vysoká byla 18 metrů a měla tvar husitské hlásky s šestibokou kamennou základnou a strmou střechou. Místní už pomalu mohli chystat oslavu jejích stých narozenin, jenže na Silvestra roku 2011 ji zničil požár. Místo ale dlouho opuštěné nezůstalo, dnes turisté můžou vystoupat na věž novou, ocelovou. A výhled z jejího ochozu si nenecháme ujít ani my.