23. srpna 2015

Učebnicí stavebních slohů bychom bez velké nadsázky mohli nazvat Starý královský palác na Pražském hradě. Prostory z doby knížete Soběslava jsou dokonce jednou z nejzachovalejších románských staveb v celé Evropě. V podzemí kostela Všech svatých, který s nimi sousedí, byl za 2. světové války ukryt jeden z největších pokladů našeho národa – korunovační klenoty. Během staletí prošel palác množstvím proměn. Jednu z nich měl na svědomí ve 14. století Karel IV., další posléze Ludvík Jagellonský. Při jeho prohlídce nesmíme minout jeden z nejslavnějších sálů u nás – Vladislavský sál. Zažil celou řadu významných událostí, konaly se v něm korunovační slavnosti, ale dokonce i rytířské turnaje. 23. květen roku 1618 přinesl jednu z neveselých událostí. Z oken byli tehdy vyhozeni katoličtí místodržící.

Jediná šestisedačková lanovka u nás a posléze krásný výhled z výšky 1100 metrů nad mořem. To na vás čeká v Koutech nad Desnou. Když přidáte ještě dalších 20 metrů stoupání a vylezete až na vrchol rozhledny, můžete se dokonce porozhlédnout z balkónu se skleněnou podlahou. Od vyhlídkové věže pak vede zhruba dvoukilometrová naučná stezka, která dostala jméno Rysí skála. Na cestě na vás čeká celkem pět zastávek a provede vás mezi nimi příběh rysice Reny. Pokud si přivstanete a vyjedete na vrchol brzy, můžete zahlédnout i stádo kamzíků a třeba podumat o tom, proč rysů nejen v tomhle kraji tolik ubývá. Určitě i vás napadne, že jednou z hlavních příčin mizení těchto kočkovitých šelem je jejich nezákonný lov.

Do míst, kde se vařil tekutý chlebíček, zavítáme v Písku. Konkrétně do tamní sladovny. Dozvíme se, jak to v ní kdysi fungovalo a prohlédneme si taky třeba pec, která sálala teplo pomáhající klíčení ječmene nebo síta, na nichž ležela zrna určená k sušení. Dozvíme se, k čemu sloužila humna a k čemu hvozd. I to, jak slad ovlivňoval výslednou podobu a chuť piva. A dopřejeme si taky malé poučení o vaření zlatavého moku a historii jeho výroby v Písku a okolí. Dnes prostory slouží k pořádání různých výstav, ale na své si tu přijdou taky nejmenší. Můžou například zavítat do Trnkovy zahrady, kterou pro ně vytvořili syn a vnuk slavného výtvarníka a autora řady známých animovaných filmů. A spoustu zábavy si užijí rovněž v Pilařišti, které připomíná místního rodáka Radka Pilaře.

V Čeleticích na úpatí Šumavy žije trvale jen sedm lidí. Přesto stojí za to do obce se vypravit. My se společně pokusíme zjistit, co je pravdy na tom, že zdejší pramen má zázračné léčivé účinky. Připomeneme si pověst o ženě, která po těžkém porodu oslepla a jejíž nešťastný muž vyslyšel hlas, který zaslechl. Na jeho radu koupil obrázek Klatovské Madony, pověsil ho v lese a pod ním vytryskl pramen. K tomu si jeho žena chodila omývat oči. Ztracený zrak se jí nakonec vrátil. A zpráva se samozřejmě roznesla a k prameni začali mířit poutníci z blízka i daleka. Za vodou sem přicházela celá procesí lidí, kteří doufali v její magickou moc. Pak upadl pramen v zapomnění, ale teď se znovu těší oblibě. Prý nikdy nevysychá, takže je jedno, v kterém ročním období jeho sílu vyzkoušíte.

Jednou z nejstarších dochovaných staveb na Liberecku je dvůr Hlaváč v Černousech na Frýdlantsku. Jeho historie se začala psát už před osmi staletími. Na stavbě zanechala své stopy gotika i baroko. A přestože odsud museli ze dne na den v roce 1948 majitelé odejít a statek chátral, dnes je na něm opět rušno. Do obnovy stavení i celého hospodářství se pustila Anna Ondřejíková. A z pokladů, které našla na půdě nebo získala darem od přátel, dala dohromady zemědělské muzeum, v němž si návštěvníci můžou udělat představu o tom, jak se před lety třeba pracovalo na poli. Navíc se paní Anna pustila kupříkladu do výroby kozího sýra. I kvůli němu sem přijíždí řada lidí a zájem o něj mají dokonce ve vyhlášených pražských restauracích.

Výlet krásnou přírodou doplněný prohlídkou několika historických staveb si dopřejeme v Bětnickém údolí na Vysokomýtsku. Naším výchozím bodem bude obec Vinary. Většina staveb je tu kamenných, při jejich budování se využívalo tady těženého materiálu. Najdeme tu ale i jednu roubenku, o níž se historici dlouho domnívali, že patří k nejstarším u nás. Nakonec ale výzkumy ukázaly, že dřevo na ni bylo pokáceno a upraveno až někdy na konci 18. století. Pak se zastavíme u kapličky sv. Floriana, v níž najdeme zvon stejného jména. A minout nemůžeme ani zhruba padesát metrů hlubokou jeskyni U Ouhlířů. Přes zimu poskytuje azyl až třem stovkám vrápenců malých a taky netopýrům. Těšit se můžete ještě na staré ovocné sady nebo na prameniště v obci Domoradice, kde naše putování skončíme.