9. srpna 2015

Liberec se pyšní hned několika skvosty. Jedním z nejnovějších turistických lákadel je muzeum hudebních hracích strojů. Všechny poklady dlouho odpočívaly v depozitářích, letos se konečně představily světu. Nejstarší z těchto strojů bylo potřeba rozeznít šlapáním, ale pak přišla elektřina. Mnozí na automatofony pohlíželi skrz prsty, ale na druhou stranu se konala spousta koncertů, na nichž vyhrávaly. Stroje se objevovaly dokonce i v literatuře, třeba v povídkách o tom, jak kvůli nim muzikanti přicházeli o svou práci. Vystavené exponáty dovedou předvést, co umějí, ale tomu předcházely tisícovky hodin, které autor expozice Radek Janoušek strávil jejich opravami. Díky jeho trpělivosti teď stačí, když vytáhnete nějaký ten drobák z kapsy a orchestriony vám rády zamuzicírují.

Parta kamarádů a jejich nadšení můžou stát u velkých věcí. Přesvědčíme se o tom u rozhledny ve Vysoké nad Labem. Cesta k cíli naší cesty ale chvilku potrvá. Vyrazíme od areálu Zámeček u Lesního družstva Vysoké Chvojno do blízkého arboreta, které bylo vybudováno v 19. století a v němž můžete obdivovat 220 druhů dřevin z celé severní polokoule. K největším místním pokladům patří Pazerav sbíhavý, který je druhým největším stromem v České republice. Po prohlídce arboreta se vydáme směrem k jedné z nejstarší přírodních rezervací u nás. Vyhlášena byla už v roce 1884 hlavně kvůli ochraně mohutných buků, z nichž některé se dožívají až 400 let. V jedné z jejích částí pak můžeme vidět vývoj pralesa bez lidského zásahu. A na závěr nás čeká samotná rozhledna, na jejíž vrchol vede 160 schodů. Po jejich vyšlápnutí si dopřejeme okouzlující výhled do kraje.

Zámek v Třebešicích na Kutnohorsku měl ve druhé polovině minulého století namále, dnes ale znovu v plném lesku připomíná časy, kdy tu vládl čilý ruch. Nejprve vyrostla gotická tvrz, která se díky přestavbám v 16. a zejména na počátku 18. století proměnila v zámek. Poslední soukromí majitelé tu žili před druhou světovou válkou. Z vybavení té doby se ale do dnešních časů nic nedochovalo. Přesto interiéry nabízejí velmi zajímavou podívanou. Sešla se tu celá řada moderních uměleckých děl. A svým pojetím jim zdatně konkurují i jednotlivé místnosti. My se zastavíme například v Černobílém pokoji, který evokuje dobu starých fotografií. A budeme se samozřejmě ptát na to, proč vypadá právě takhle. Všemi barvami naopak hýří zámecká zahrada, o jejíž prohlídku vás taky neošidíme.

Víte, co dnes kryje střechu Národního divadla nebo katedrály svatého Víta? Když se vydáte do Budišova nad Budišovkou, dozvíte se toho mnohem víc. Koncem 13. století tam vznikla hornická osada, která se už v roce 1301 dočkala povýšení na město. A to se zapsalo do historie právě díky těžbě břidlice. Při prohlídce expozice, která je jí věnovaná, nás bude zajímat, k čemu všemu se používala. Víte, že se uplatnila třeba při výrobě elektrických spínačů, gramofonových desek nebo luxusních hodin? Ve světe byla známá především Wondruškova továrna, která začala vyrábět břidlicové tabulky pro školáky, jakési předchůdce školních tabulí. A prozradíme vám i to, jak se těžilo. Určitě nepřehlédnete třeba vozík, který usnadňoval práci havířům před sto lety. A na zahradě muzea pak zjistíte, že s kamenem se dá opravdu kouzlit.

Jen ve filmech už většinou vídáme venkovská stavení, kde se žilo v jedné světnici, která byla zároveň kuchyní, obývákem, ložnicí. A taky dílnou, protože doma si naši předci přivydělávali v zimním období, kdy nepracovali na polích, na živobytí nejrůznějšími pracemi. Skoro v žádné chalupě tak nechyběl třeba kolovrátek. Do těchto časů nás přenese taky výstava, která se koná v Letohrádku Kinských v Praze. Dozvíme se tam třeba, že postel byla vyhrazena rodičům a děti spávaly na vyhřáté peci. A připomeneme si, že hlavním zdrojem obživy byla pole a zvířata v hospodářství. Prohlédneme si mimo jiné vybavení pro sklizeň, ale i další pomůcky, které tehdy usnadňovaly práci. Závěrem pak přidáme pár zajímavosti o letohrádku, který výstavu hostí.