2. srpna 2015

Za kostelem sv. Bartoloměje se vydáme do Pecky. První zmínka o něm pochází z konce 14. století. Jeho patron sv. Bartoloměj střeží nejen svatostánek, ale taky celé město. A s ním i další svatí, k nimž se místní obyvatelé chodívali modlit. Dozvíme se, že kostel a zdejší hrad prý byly propojeny tajnou chodbou a kartuziáni právě v ní po zrušení svého řádu měli ukrýt část archivu. V kryptě svatostánku zase pravděpodobně sní svůj věčný sen nejznámější místní pán Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který zemřel v roce 1621 na Staroměstském náměstí. Obdivovat můžeme taky neobvyklou rokokovou Křížovou cestu s reliéfy připomínajícími výpravu Ježíše Krista na Kalvárii. A nesmíme zapomenout ani na pomník pátera Josefa Štemberka, který se tady narodil.

Už půl století se každý večer ukloní, vyběhne 20 schodů, zhoupne se na koni, projede v autě, dokonce i na jednokolce, rozhází pár listů papíru. Jeho narozeniny slaví děti i dospělí. Není to žádný dobrodruh z masa a kostí, ale postavička z dílny Radka Pilaře. Večerníček. V rámci velkých oslav jeho jubilea se s ním můžou jeho příznivci potkat na různých místech naší země. My společně zavítáme na výstavu v pražské Valdštejnské jízdárně a v muzeu na Kampě. Připomeneme si, jaké pohádky pod touhle znělkou spatřily světlo světa, kteří slavní tvůrci jim dali vzniknout a kolik seriálů za ty dlouhé roky vlastně bylo odvysíláno. Víte, který z nich je tím nejoblíbenějším? Na výstavě se dozvíme i to, které příběhy patří mezi nejoblíbenější, a sami se na chvíli můžeme stát jejich součástí.

Zlaté Hory na Jesenicku prosluly především díky přírodnímu bohatství v podobě zlata. Těžit se tu začalo ve středověku, ale mnozí odborníci se domnívají, že zdejší naleziště znali už staří Keltové zhruba 300 let před naším letopočtem. Rýžovalo se tu i později, dodnes se dochovaly pozůstatky posledního fungujícího rýžoviště kalifornského typu. Celkem se v oblasti vytěžily zhruba čtyři a půl tuny lesklého pokladu. Za mimořádně úspěšnou éru je považováno 16. století. K místům, které hornickou tradici připomínají, patří Příčná hora, kde se dochovaly zbytky řady štol. Nejzachovalejším a jediným přístupným důlním dílem mezi nimi je Poštovní štola. Návštěvníci si můžou projít zhruba půl kilometru dlouhý okruh, ale do budoucna se budou postupně otevírat další části.

Jaroslav Šefl ze Lhůty u Tymákova rád pracuje s březovým proutím. V jeho království se ovšem nerodí žádné drobné předměty, nýbrž pořádní obři. Velké sochy z větviček, které navíc mají železnou kostru, aby dobře držely a sesychání materiálu nezpůsobilo jejich rozpadnutí. Některé výtvory trpělivého tvůrce jsou přímo rekordmany. Například pratur, předek dnešního skotu. Vznikal v garáži, z níž ho muselo vynést šest chlapů. Nebo ještě větší los. Na něm Jaroslav strávil něco kolem 250 hodin. A my společně budeme sledovat tvorbu tři a půl metrového mamuta. Ta zabere něco kolem šesti až sedmi stovek hodin práce. Bude nás zajímat, jak přesně pan Šefl postupuje, na co nesmí zapomenout a samozřejmě i další osud pravěkého giganta.

Spousta měst i obcí hledá nejzajímavější momenty ve své historii a snaží se je přiblížit návštěvníkům. Pozadu nezůstávají ani v Týně nad Vltavou. V tamním muzeu vás čeká rovnou poklad, alespoň tedy jeho kopie. Tohle bohatství kdysi patřilo zdejším pánům Čabalickým, kteří ho možná dali do zástavy některému z bohatých měšťanů. Mimochodem v expozici se setkáte i s jedním představitelem rodu. Je s ním spojena zajímavá pověst, o které taky bude řeč. Podle ní prý jeho duch pořád straší na místním hradě. Pozornost si zaslouží i dělostřelecké cvičiště, kam na kontrolu kdysi dorazila dokonce samotná Marie Terezie. A když budeme historií bloumat dál, tak určitě nemineme rok 1774, který se datuje jako zrod jihočeských vltavínů. A zapomenout nesmíme ani na vorařskou tradici.