15. března 2015

Vrch Vysoká rozhodně nepatří mezi velehory, vypíná se do nadmořské výšky 471 metrů. Na to, aby byl dominantou krajiny středního Polabí, mu to ale stačí. Pozornost lidí přitahoval od pradávna a přilákal i nás. Kdysi ho zdobila kaple sv. Jana Křtitele. Hrabě František Antonín Špork ji prý nechal vystavět z peněz, které vyhrál v kartách. Dnes je z ní už jen zřícenina, ale snad se dočká obnovy. A kousek od ní stojí rozhledna. Pozornost si zaslouží i obec, která nese stejné jméno jako vrch a najdeme ji na jeho úbočí. K jejím ozdobám patří kostel, jehož nestarší část tu nejspíš vyrostla už v 10. století. A pak se ještě vypravíme k hradu, jehož pánem býval Jan Roháč z Dubé, Možná už tušíte, že mluvíme o Sionu. Býval podle všeho nejen pohodlným panským sídlem, ale taky dokonalou pevností.

Planetárium v pražské Stromovce určitě dobře znají všichni milovníci vesmíru. Do jeho kopule tu zájemcům promítají hvězdnou oblohu už přes půl století. Nové vybavení ale z těchto prostor učinilo nejmodernější zařízení svého druhu v Evropě. Díky němu si hvězdy a planety můžeme nejen prohlédnout z nejrůznějších úhlů, ale dokonce se můžeme dozvědět, jak to na obloze vypadalo v časech minulých. Až se vynadíváme, zavítáme taky na výstavu, která nám dění v kosmu přiblíží. Smíme se na ní například ponořit do jedné z černých děr, samozřejmě bez rizika, že bychom neměli šanci na návrat. Nebo se projedeme po povrchu Měsíce či dokonce Marsu. A nezapomeneme ani na životadárné Slunce, jehož výrazné zatmění nás čeká 20. března.

V 17. století se v Evropě těšily velké oblibě tulipány, pak přišly do módy hyacinty a 19. století přineslo ohromnou popularitu kaméliím. Domovinou těchto květin je Asie, kde krasavice příbuzné čajovým keřům pěkně hýčkali. Na starý kontinent je přivezli nejspíš portugalští mořeplavci. A brzy začaly být vyhledávanými dekoracemi banketů, večírků i bálů. Jejich předností je mimo jiné to, že rozkvétají v zimních měsících. My se za nimi vypravíme do Kroměříže, konkrétně do tamní Květné zahrady neboli Libosadu. V místních sklenících je začali pěstovat už před 150 lety. Potěšíme se jejich krásou, ale zároveň si připomeneme i další zajímavosti obnovené zahrady. Dřív tu po kaméliích rozkvétaly až letničky, dnes je to jinak a na své si tu přijdete i v jarních měsících.

Martin Holub z Horních Chvatlin na Kolínsku měl už od dětství rád dřevo. A taky se poměrně záhy pustil do jeho tvarování. Prvním výrobkem byl prý čertík pro štěstí pro sestřenici. Pak řezbařinu vystudoval a věnuje se jí dodnes. V jeho království přicházejí na svět nejrůznější dřevěné hračky včetně houpacích koní, ale taky plastiky, sochy a dokonce i šperky. Martin nám prozradí, co tvoří nejraději a taky to, kde bere inspiraci. Tou jsou mu samozřejmě pohádky, příroda a taky přání dětí. Pracuje třeba s tvrdým dubovým, bukovým nebo akátovým dřevem, které používá na výrobu zařízení na dětská hřiště. Dozvíme se, co je na jeho práci nejnáročnější i to, že s dřevem zkoušejí pracovat už i jeho vlastní ratolesti. A prozradíme vám, kde Martinovy výrobky můžete vidět na vlastní oči.

Byť už se vlády nad přírodou chystá ujmout jaro, milovníkům zimních radovánek nabídneme ještě jeden výlet v bílé stopě. Tentokrát na Vrbensku ve východních Jeseníkách. Pro příznivce téhle turistiky tu upravují pravidelně zhruba 50 kilometrů tratí, takže si můžeme vybírat. My zvolíme desetikilometrovou trasu mezi Suchou Rudnou a Karlovou Studánkou. Nejprve se v obci, odkud odstartujeme, zastavíme u malé dřevěné kaple se zvoničkou zasvěcené Nejsvětější Trojici. Vyrostla prý už v roce 1720, ale o kus dál, v Karlově Studánce. Teprve později byla přesunuta na místo, které zdobí dodnes. Cestou si užijeme krásných výhledů, protože terén není příliš náročný, budeme mít šanci si je vychutnat. A v Karlově Studánce si připomeneme zdejší lázeňskou tradici.

Víte, jak trávili večery naši předci v dobách, kdy neměli k dispozici televizi a dokonce ani elektřinu? Pokud máte chuť nahlédnout do časů minulých, vydejte se s námi na výstavu v šumperském muzeu. Přenese nás do obyčejných vesnických chalup, kde všichni přebývali v jediné místností, v níž se topilo. Měli tak k sobě podstatně blíž než my. Svítili si převážně loučemi, protože svíčky byly drahé a používaly se jen o svátcích. A pracovali, aby si přivydělali na živobytí. Nejčastějším způsobem bylo tkaní, ale fungovala taky například výroba šindelů nebo sítí, které tehdy nepoužívali jen rybáři. A v některých domácnostech vznikaly rovněž nitěné knoflíky, které se hodily hlavně na nemocniční prádlo, protože vydržely vyvařování. Budete-li mít chuť, všechno si tu můžete vyzkoušet.