25. ledna 2015

S prací horníků a zařízením, které usnadňovalo jejich práci, se seznámíme v unikátním muzeu, které vzniká přímo v areálu bývalého dolu Julius III v Kopistech u Mostu. Přeneseme se zpátky do časů, kdy tu havíři den co den fárali pod zem a dobývali uhlí. Prohlédneme si nepřehlédnutelnou těžební věž i stroj, který ji poháněl. Ten je mimochodem velkým unikátem. Vyroben byl totiž už v roce 1891 a v dole sloužil víc než celé století. Pozornosti se těší i proslulé řetízkové šatny. Ale taky zařízení, o kterém toho víme mnohem méně. Většina strojů do expozice putovala přímo z provozu, takže neztratily nic na své patině. Návštěvníci se navíc na vlastní oči můžou přesvědčit, že mnohé z nich pořád fungují. Nahlédnout navíc smíte i do dokonalé repliky štoly, která v areálu vyrostla. A pokud budete mít zájem, seznámit se v muzeu můžete i s dobýváním rud, které bylo pro Podkrušnohoří taky velmi typické.

Manželům Bauerovým učarovalo loutkové divadlo. Jedno velké provozují a ještě sbírají malá domácí. Ta kupříkladu na počátku minulého století nechyběla takřka v žádné české rodině. Ovšem chybou by bylo domnívat se, že si s nimi hrály děti. Miniaturní scény sloužily totiž jako bytové dekorace. A některé byly opravdu hodně malé, měřily jen 30 x 40 centimetrů. S výrobou loutek a dekorací začali v západní Evropě, dařilo se jí hodně v Německu, odkud divadla putovala i k nám. Do konce 19. století se pak datují první pokusy o tištěné loutkové scény u nás. Dozvíme se, z čeho se vyráběly, kdo všechno se na nich podílel i to, že v roce 1913 přišla na řadu jejich sériová produkce. A samozřejmě si některé zajímavé kousky ze sbírky manželů Bauerových prohlédneme. Jsou totiž zrovna vystavené v Jaroměři.

Pokud jste někdy zatoužili zavítat do krajiny kolem největší řeky světa, která dostala jméno po bájných amazonkách připomínajících objevitelům bojovnice indiánských kmenů, máte šanci. Nás budou víc než historie zajímat zvířata, která tuhle oblast obývají. Na setkání s nimi nám stačí vyrazit do plzeňské ZOO, kde mají speciální expozici. V ní nás už vyhlíží hned několik druhů drápkatých opiček. Dozvíme se, čím se živí, jak se od sebe odlišují a můžete se těšit taky na čerstvě narozená trojčátka, která možná trochu překvapivě najdeme v péči tatínka. Samozřejmě zjistíme proč. A až si dostatečně užijeme i dalších obyvatel pavilonu, přesuneme se na skok do Středomoří. Tam je teď ale výrazně klidněji, protože řada jeho obyvatel přes zimu odpočívá.

Snad každý milovník památek se při návštěvě hradů a zámků někdy zastavil u některého z lustrů, které rozjasňují i zdobí nejen reprezentační prostory. Jsou to vzácná díla, která ovšem potřebují taky odbornou péči. Restaurování takových pokladů se věnuje paní Lea Raisová. K téhle práci ji přivedli rodiče. Věnovali se původně velkomoravským šperkům, ale pak jejich um přišel vhod právě při obnovách starých svítidel. Ta první byla z lednického zámku a Leu zaujala natolik, že už u lustrů zůstala. Prozradí nám, co všechno její práce obnáší. Víte, co to kupříkladu je ketlování nebo ověs? Jak se lišilo zdobení lustrů tereziánských a norimberských? Na to všechno se paní restaurátorky zeptáme. A bude nás zajímat i to, co činí každý kousek opravdovým unikátem.

Byla to neděle jako každá jiná, v kalendáři stálo datum 22. května roku 1808. Místní mířili do kostela. A najednou se z nebe začaly sypat meteority. Stonařov na Jihlavsku se tak stal rázem známým místem. Brzy dorazila i komise z Vídně, která tento úkaz zkoumala. Některé z meteoritů jsou uloženy v přírodovědných sbírkách vídeňského muzea. Další ale najdete přímo ve Stonařově, kde mají malé muzeum. Tuhle událost připomíná i křížová cesta, jejíž tvůrci se jí inspirovali. A navíc se společně vydáme k dalšímu místu, kde dopadly na zem z nebe kameny. To se ale událo o dost později. Při téhle příležitosti svět ohromili čeští vědci, kteří dokázali s velkou přesností spočítat místo dopadu meteoritů. My si necháme vysvětlit, jak jejich práce probíhala.

Každý kluk si určitě někdy hrál s malým plechovým traktorem nebo válcem. A možná zrovna ten, který jste měli doma vy, pocházel ze Semil. Tam v roce 1949 zahájili bratři Sedlákové výrobu mechanických plechových hraček. Nejprve přišli s válcem, který poháněla šroubovitá válcová pružina. O pár let později pak nabídli asi nejslavnější místní kousek – plechový traktůrek, který má tři rychlosti dopředu, zpátečku i brzdu. V šedesátých letech z úsporných důvodů nahradil plech částečně plast, ale o takové hračky zájem poklesl. Nejen mezi dětmi, ale i mezi sběrateli. A tak se ještě před koncem století ve výrobě vrátili k hračkám celoplechovým. Vyvážejí je do tří desítek zemí. U nás žebříček popularity vede zmiňovaný traktor společně s jeřábem.