18. ledna 2015

Na sever Čech se vypravíme za vzpomínkami na dobývání stříbrné rudy. V Mikulově na Teplicku se těžila už ve středověku, v době největšího rozmachu tam bývalo víc než pět set kutacích jam. K nejstarším důlním dílům patřila štola Lehnschafter. Těžba v ní začala zřejmě už ve 14. století a poslední rudu z ní vyvezli na povrch v roce 1858. Možná i proto se dochovala v původním stavu, bez ocelových výztuží, betonových podlah či elektřiny. Ze zhruba 12 kilometrů chodeb je jich něco přes desetinu přístupných veřejnosti, takže si zájemci mohou udělat představu, jaké podmínky tu měli horníci při práci a jak dolování probíhalo. Dozvíme se, jak odsud vytěžené bohatství dostávali na povrch a že rudu upravovali v takzvaných prádlech.

Loňská houbařská sezóna je za námi a do letošní zbývá ještě dost času. Ten ale můžeme využít k poučení o tom, které houby můžeme přidat do košíku bez obav a kterým bychom se měli raději obloukem vyhnout. A taky o tom, jak s úrodou, kterou si z lesa přineseme, naložit. Paní Dagmar Brčáková toho o pokladech s klobouky ví opravdu hodně, ráda je sbírá, zpracovává a dokonce i fotografuje. Na zámečku v Prášilech vytvořila expozici svých snímků. Představí nám třeba houbu, která umí chodit. Jmenuje se vlčí mléko a za pár dnů prý ujde i půl centimetru. Nejzrádnější houbou pak je pavučinec nádherný nebo pavučinec plyšový. Jeho jed začne působit až po 14 dnech, a to už asi nikoho nenapadne, že je mu zle po dobrotě z houbařské výpravy. Užitečných informací se dozvíme ještě celou řadu.

Když ve třicátých letech minulého století mělo vzniknout velké vitrážové okno Poslední soud, které zdobí pražskou katedrálu sv. Víta, bylo otázkou, kdo ho podle návrhu Maxe Švabinského vůbec dokáže vyrobit. A tak umělec inicioval založení dílny, jejímž majitelem byl Josef Jiřička. A dílna nedaleko Staroměstského náměstí funguje dodnes. Při její návštěvě na nás hned dýchne atmosféra starých časů. Vybavení je tu totiž stále původní, jen pece pohání elektřina. Dochoval se dokonce i sklad se skly, která pan Jiřička nakoupil jako rezervu pro výrobu už zmiňovaného okna. Bude nás zajímat osud dílny po druhé světové válce a zejména po nástupu nového režimu a taky práce, které zdejší mistři vytvořili. Už v šedesátých letech se totiž jejich činnost rozšířila a kromě výroby se začali věnovat i opravám a obnovám historických vitráží.

Karlovy Vary proslavily především léčivé prameny, ale my vás přesvědčíme, že důvodů k výletu do tohohle historického města je víc. Milovníky přírody jistě potěší okolní rozlehlé lesy. Provedou vás jimi desítky kilometrů promenádních cest a narazíte na staré altánky, kaple i kapličky. K nejvzácnějším patří kostelík sv. Linharta, který vyrostl už v roce 1200 a nedávno se dočkal záchranných prací. Hned vedle pak fungovala lesní kavárna, do které chodíval dokonce i náš první prezident T. G. Masaryk. My se ale vypravíme ještě o kousek dál. V oboře tam žijí jeleni, daňci a taky divočáci. Seznámíme se například s jeleními rivaly Alfim a Bonifácem, kteří soutěží o přízeň laní. A taky s dvojicí v zajetí odchovaných divočáků Žofkou a Lojzou.

Ctěnický zámecký areál na okraji Prahy je oblíbeným cílem výletů pro rodiny s dětmi i pro cyklisty. Navštívili jsme ho už i společně. Tentokrát se zaměříme na výstavu, která se věnuje dlouhé historii řemeslných cechů. Čekají nás tu desítky vzácných truhel, ale taky korouhve a další předměty, z nichž mnohé jsou vystaveny poprvé. Připomeneme si, kdy řemeslné cechy začaly vznikat, které byly ty nejvýznamnější a dozvíme se taky třeba to, jak moc důležité byly spolkové pokladny, v nichž se ukládaly nejen peníze, ale taky důležité dokumenty. Už ve středověku se z nich dokonce vyplácela nemocenská, která mistrům usnadňovala překonat těžké období. A víte, že korouhve, které zdobívaly slavnostní průvody při korunovacích nebo královských svatbách, pomohly k tomu, že v 19. století nebyly cechy zrušeny?