7. prosince 2014

Horní Branná v Podkrkonoší není sice nikterak velkou obcí, přesto se ale zapsala do našich dějin. Na zdejším zámku, který vyrostl v 16. století, pobýval i Jan Amos Komenský. Právě Horní Branná byla místem posledního pobytu v rodné zemi před odchodem do exilu. A nebyla to náhoda. My vám prozradíme, kdo a jak tyhle události uspíšil. Zámek stojí za pozornost i jako stavba. V době svého vzniku patřil k sídlům opravdu honosným. Zajímavou památkou je i hrobka hraběcího rodu Harrachů. Je postavena v byzantském a renesančním slohu a patří k unikátům u nás, ale i v celé střední Evropě. Zastavíme se taky v protějším špitále, který vybudovali Harrachové, a v kostele sv. Mikuláše. Tradiční lidovou architekturu kraje si připomeneme při prohlídce starých roubenek.

K typické výzdobě stavení na Šumavě patřily podmalby na skle. Výroby takových obrázků souvisela s tradicí sklářských hutí. Když se mistrům u pece podařilo vyrobit kazový materiál, ujali se ho malíři. Nejčastějším motivem na obrázcích byly náboženské motivy. Lidé si je doma zavěšovali v takzvaném Svatém koutě. Nejstarší podmalby pravděpodobně spatřily světlo světa na Kvildě, kam přišli na konci 18. století němečtí malíři. Dozvíme se, jak v jejich dílně fungovala dělba práce a že se zapojovaly i děti. A pak se podíváme, jak se vlastně obrázky na skle vytvářejí. Maluje se například úplně opačně, než je obvyklé. Pozadí přichází na řadu na konec. Krásu podmalby budeme obdivovat u paní Jaroslavy Korandové z Kašperských Hor, která se slavnou tradici pokouší obnovit.

V okolí Telče láká turisty celá řada pamětihodností. K těm nejznámějším patří hrad Roštejn. Ten ale návštěvníky přivítá zase až na jaře, teď si ho můžeme prohlédnout jen zvenčí. Nicméně hned u jeho bran začíná dvoukilometrová naučná stezka, kterou si můžeme projít v jakémkoliv ročním období. Na jejích jedenácti zastaveních se dozvíme spoustu zajímavostí o okolní krajině a dojdeme taky k Roštejnské oboře, jedné z nejstarších u nás. Jméno dostala podle hrádku, ke kterému náležela. Ten byl totiž několik století využíván jako lovecký. Založil ji telčský pán Zachariáš z Hradce. My se dozvíme, jak to bylo s jejím osudem a taky s péčí o zvěř, která tu žila. A pak se společně vypravíme ještě ke zřícenině hradu Štamberk, který byl podle pověsti propojen s Roštejnem tajnou chodbou.

Zejména malým dětem uděláme nejspíš radost návštěvou kovárny, která už od konce 19. století zdobí náves malebné jihočeské obce Selibov. Do osmdesátých let minulého století v ní vládli mistři černého řemesla a sálala výheň. Před několika roky se kovárna proměnila v muzeum české pohádky. Zabydleli se tu hrdinové příběhů s dobrým koncem – vodníci, čerti, ale taky víly. A v období adventu se i oni chystají na Vánoce. Mají to ve svém stavení taky pěkně vyzdobené. Najdeme tu celou řadu betlémů – ze dřeva, perníku i nitek. A taky na tři desítky ozdobených vánočních stromků. Každý je jiný, takže tu možná najdete inspiraci pro svůj letošní. Zájemci si v kovárně dokonce můžou vytvořit nějakou dekoraci, kterou si odvezou na památku domů.

K nejvyhledávanějším pražským pamětihodnostem patří Vyšehrad. Na skále nad Vltavou stávalo v minulosti panovnické sídlo, dnes je jeho dominantou katedrála sv. Petra a Pavla. S celým areálem je taky spojena řada pověstí. Asi nejslavnější vypráví o kněžně Libuši, která tu Praze věštila velkou budoucnost. A známá je ta o Horymírovi, jeho věrném koni Šemíkovi a statečném skoku. My se právě téhle podíváme takzvaně na zoubek. Bylo možné, aby kůň zdolal skokem tak velkou vzdálenost? A čím to, že se pověst poprvé objevila až v kronice Václava Hájka z Libočan? Zavedeme vás taky k sochám, které se na Vyšehrad přestěhovaly z Palackého mostu. Ten zdobily až do roku 1945, kdy byly při náletu poškozeny a přesunuty na své dnešní místo.