7. prosince 2014

K typické výzdobě stavení na Šumavě patřily podmalby na skle. Výroby takových obrázků souvisela s tradicí sklářských hutí. Když se mistrům u pece podařilo vyrobit kazový materiál, ujali se ho malíři. Nejčastějším motivem na obrázcích byly náboženské motivy. Lidé si je doma zavěšovali v takzvaném Svatém koutě. Nejstarší podmalby pravděpodobně spatřily světlo světa na Kvildě, kam přišli na konci 18. století němečtí malíři. Dozvíme se, jak v jejich dílně fungovala dělba práce a že se zapojovaly i děti. A pak se podíváme, jak se vlastně obrázky na skle vytvářejí. Maluje se například úplně opačně, než je obvyklé. Pozadí přichází na řadu na konec. Krásu podmalby budeme obdivovat u paní Jaroslavy Korandové z Kašperských Hor, která se slavnou tradici pokouší obnovit.

V okolí Telče láká turisty celá řada pamětihodností. K těm nejznámějším patří hrad Roštejn. Ten ale návštěvníky přivítá zase až na jaře, teď si ho můžeme prohlédnout jen zvenčí. Nicméně hned u jeho bran začíná dvoukilometrová naučná stezka, kterou si můžeme projít v jakémkoliv ročním období. Na jejích jedenácti zastaveních se dozvíme spoustu zajímavostí o okolní krajině a dojdeme taky k Roštejnské oboře, jedné z nejstarších u nás. Jméno dostala podle hrádku, ke kterému náležela. Ten byl totiž několik století využíván jako lovecký. Založil ji telčský pán Zachariáš z Hradce. My se dozvíme, jak to bylo s jejím osudem a taky s péčí o zvěř, která tu žila. A pak se společně vypravíme ještě ke zřícenině hradu Štamberk, který byl podle pověsti propojen s Roštejnem tajnou chodbou.

Zejména malým dětem uděláme nejspíš radost návštěvou kovárny, která už od konce 19. století zdobí náves malebné jihočeské obce Selibov. Do osmdesátých let minulého století v ní vládli mistři černého řemesla a sálala výheň. Před několika roky se kovárna proměnila v muzeum české pohádky. Zabydleli se tu hrdinové příběhů s dobrým koncem – vodníci, čerti, ale taky víly. A v období adventu se i oni chystají na Vánoce. Mají to ve svém stavení taky pěkně vyzdobené. Najdeme tu celou řadu betlémů – ze dřeva, perníku i nitek. A taky na tři desítky ozdobených vánočních stromků. Každý je jiný, takže tu možná najdete inspiraci pro svůj letošní. Zájemci si v kovárně dokonce můžou vytvořit nějakou dekoraci, kterou si odvezou na památku domů.

K nejvyhledávanějším pražským pamětihodnostem patří Vyšehrad. Na skále nad Vltavou stávalo v minulosti panovnické sídlo, dnes je jeho dominantou katedrála sv. Petra a Pavla. S celým areálem je taky spojena řada pověstí. Asi nejslavnější vypráví o kněžně Libuši, která tu Praze věštila velkou budoucnost. A známá je ta o Horymírovi, jeho věrném koni Šemíkovi a statečném skoku. My se právě téhle podíváme takzvaně na zoubek. Bylo možné, aby kůň zdolal skokem tak velkou vzdálenost? A čím to, že se pověst poprvé objevila až v kronice Václava Hájka z Libočan? Zavedeme vás taky k sochám, které se na Vyšehrad přestěhovaly z Palackého mostu. Ten zdobily až do roku 1945, kdy byly při náletu poškozeny a přesunuty na své dnešní místo.

Betlémy v časech našich babiček a dědečků patřily o Vánocích k neodmyslitelným ozdobám domovů. A v posledních letech zase získávají na oblibě. Vyráběly a vyrábějí se z nejrůznějších materiálů. Z papíru, dřeva, perníku, ale taky třeba z nitek. Jaroslav Kosař z obce Probluz u Hradce Králové příběh o narození Ježíška ztvárňuje z moduritu. A jeho hlavní hrdiny vkládá do skořápek vlašských ořechů. Tahle titěrná práce vyžaduje nejen šikovné ruce, ale taky hodně trpělivosti. Pan Jaroslav se jí věnuje už patnáct let. Nemá spočítáno, kolik času věnuje výrobě jednoho miniaturního betlémku, dělá jich vždycky víc najednou. Budeme sledovat, jak se takové malé umělecké dílko rodí, co všechno jeho tvorba obnáší a obdivovat, do jakých detailů je propracované.