21. září 2014

Obyvatelé i návštěvníci Hradce Králové si mohou z rušných ulic kdykoliv odskočit do klidné přírody. Na dosah totiž mají Městské lesy. V nich bylo upraveno na 250 kilometrů a stezek, které vás provedou nejen pod korunami starých stromů, ale taky mezi řadou zajímavých míst. A některé stezky jsou dokonce tematicky zaměřené, takže můžete vyrazit kupříkladu na planetární nebo pohádkovou. Po té vás provede postavička pojmenovaná Šikulka. Děti láká taky třeba Rytířské hradiště, což je vlastně velké hřiště, které nejmenším umožní užít si středověku. Při naší procházce samozřejmě nezapomeneme zmínit alespoň stručně taky historii lesů, které dostalo město na počátku 14. století darem od římského krále Alberta. A jen dodáme, že na tenhle výlet můžete vyrazit i na bruslích nebo na kole.

Už jste měli možnost vidět hned několik velkolepých středověkých sídel pohromadě? Při návštěvě u Jana Kroupy se vám to poštěstí. Staví si je totiž z oblíbeného modelářského dřeva, balzy a prozradí nám, co všechno k tomu ještě potřebuje. A taky to, jak jeho stavění probíhá a že trvá v průměru tři týdny, ale někdy dokonce až půl roku, než se může potěšit výsledkem svého snažení. Zmapované má památky od Anglie až po Rusko. Najdeme u něj například i legendární sídlo Draculy hrad Bran, který ve středověku vyrostl na tehdejší hranici mezi Valašskem a Transylvánií. Přeneseme se kupříkladu i k německým sousedům, jejichž země se pyšní mnoha krásnými hrady. Pokud byste chtěli vidět tuhle dřevěnou krásu na vlastní oči, poradíme vám, kam za ní můžete vyrazit.

Zapřažená krása je název výstavy, na kterou se společně vypravíme na Pražský hrad, konkrétně do tamní Jízdárny. Asi už dokážete odhadnout, co nás v jejích prostorách čeká. K největším lákadlům patří kupříkladu saně, na kterých prchal francouzský císař Napoleon v roce 1812 z Ruska, ale taky kočár, který pochází ze sbírek olomouckého arcibiskupství. Víte, že takové kočáry většinou tahalo šestispřeží? Směli s ním ovšem jezdit ti nejvýše postavení. A podle koní jste taky mohli poznat, že v kočáru sedí papež. Jen ten totiž směl zapřáhnout osmispřeží. Prohlédneme si i vozy, které sloužily v době, kdy okázalost už ustoupila praktičnosti a důležitější bylo bezpečí a pohodlí. A taky nosítka, na kterých se přes louže kupříkladu v Praze přenášelo ještě na konci 19. století.

Do časů před vypuknutím druhé světové války se přeneseme v Kořenově. Navštívíme jeden z betonových bunkrů, které tady pro obranu naší země tehdy vyrostly. Díky silným stěnám měly odolat kupříkladu střelbě z patnácticentimetrové houfnice, ale i to, že služba ve stísněných prostorách nebyla vůbec jednoduchá. A v případě bojů by to samozřejmě bylo ještě mnohem horší. Smíme vstoupit dovnitř a podívat se, jak byl vymyšlený systém fungování a taky si něco málo vyzkoušíme. Můžeme si představit, jak náročné bylo dobře mířit ze střílny, přes kterou nebylo pořádně vidět. Dozvíme se, co by posádka v bunkru dělala v případě, že by se nepřítel dostal doslova na dosah a prozradíme vám, kolik času a úsilí stálo znovuoživení bunkru.

I v blížícím se podzimu si můžete dopřát krásné výhledy z celé řady našich rozhleden. My se tentokrát společně vypravíme na vrch Havran na našich hranicích s bavorskými sousedy. Po válce si tohle místo vybrali naši vojáci, kteří si tu vybudovali mohutnou věž a z ní střežili hraniční prostor. Když odešli, věž začala chátrat, ale naštěstí se našla parta nadšenců, kteří se postarali o její proměnu ve vyhlídkovou. Odměnou za výšlap po víc než stovce schodů budete mít šanci nakouknout taky k sousedům, i když nám zrovna počasí nepřálo. Připomeneme si, jak to tu chodívalo v éře železné opony a dopřejeme si výlet do časů ještě víc dávno minulých. Zastavíme se totiž cestou i v místech, kde stávaly od 18. století sklářské hutě a o kus dál na potoce pak brusírny a leštírny.

Město Sázava je kromě jiného neodmyslitelně spojeno se sklářským řemeslem. Hutě tu začaly vznikat v 19. století. Zakladatelem té první byl František Kavalier, druhou přidal jeho syn Josef, který ji po otci pojmenoval František. Tahle huť fungovala až do přelomu tisíciletí, pak ale zdejší pece vyhasly a s celým areálem to vypadalo bledě. To bylo líto i místnímu starostovi a duší i tělem skláři Josefu Vieweghovi. A když pak vážně onemocněl, rozhodl se založit nadaci a huť zachránit. Na splnění jeho přání pracovalo hodně lidí řadu let a letos konečně mohli konstatovat, že to dokázali. V huti zase zavládl čilý ruch. Scházejí se tu začínající i renomovaní skláři a zkoušejí různé techniky. A pro návštěvníky je tu připravena i unikátní expozice.