20. dubna 2014

Svatý Hostýn je známým poutním místem s dlouhou zajímavou historií. Na jeho vrchol vás dovedou hned dvě křížové cesty. My se zaměříme na tu, na jejímž vzniku se podílel významný architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Na samém počátku byla na svatém Hostýnu vybudovaná křížová cesta, jejíž pojetí se ale nesetkalo s pochopením. A tak byl přizván věhlasný básník dřeva, aby navrhl cestu novou. Jeho plány byly velkolepé, zahrnovaly i přestavbu baziliky na vrchu, ale válka dopřála realizaci jen křížové cestě. Prozradíme vám, jak ji Jurkovič navrhnul. Ke spolupráci přizval i moravského malíře Jožu Úprku, jehož obrazy měly zdobit jednotlivá zastavení. Jak to všechno dopadlo a co mohou návštěvníci legendárního vrchu obdivovat dnes, to společně zjistíme.

Už jste někdy slyšeli o borkovanských kraslicích? Pokud ne, máte šanci to napravit. Společně se do malebné vesničky na pomezí Moravského Slovácka vypravíme a zavítáme kupříkladu do muzea borkovanských kraslic, v němž můžeme obdivovat víc než půl tisícovky výtvorů místních maléreček. Tahle tradice se zrodila už před víc než stoletím. Nejprve hospodyně zdobily klasická vařená vejce, pak se z praktických důvodů pustily do krášlení vyfouknutých. Jejich umění okouzlilo nejen místní koledníky, ale postupně si vydobylo věhlas i v zahraničí. Pestré převážně rostlinné motivy lákají zákazníky z domova i ze světa i dnes. A tak můžeme nahlédnout pod ruce hned dvěma malérečkám, které na Velikonoce připraví až šest stovek kraslic. Jen pro zajímavost, zdobit je začínají už po Vánocích.

Rachotivý zvuk řehtaček, hrkaček a klapaček zná asi každý z nás. Řehtačkami zaháněli už naši dávní předkové démony od svých polí, později se pak dočkaly spojení s křesťanskými svátky jara. Na Zelený čtvrtek umlkaly v kostelech zvony a místo nich obíhali vesnice kluci s řehtačkami a hlásily čas ranní bohoslužby, poledne i klekání. Tahle jejich služba trvala až do Bílé soboty a odměnou jim byla koleda. Obcházeli vesnici a domů si odnášeli jídlo a dokonce taky peníze. Jejich obchůzkám se říkalo Vodění Jidáše. Tahle tradice se dochovala v řadě míst Pardubického kraje a my vám prozradíme, jak takový Jidáš vypadá a nahlédneme taky do dílny, kde se řehtačky dodnes vyrábějí. Najdeme ji v Dědové, kde se dřevo měnilo v hračky a podobné předměty už v 19. století.

V Bělkovicích-Lašťanech na Olomoucku mohou být pyšní na to, že udrželi při životě zvyk, který se v kraji zrodil už někdy v 17. století. Na Velikonoce vesnicemi procházely průvody takzvaných Ježíšových matiček. Jak tenhle zvyk spatřil světlo světa, se úplně přesně neví, o jeho původu se vyprávějí dvě různé historiky. Faktem ale je, že v druhé polovině minulého století mu už takřka zvonil umíráček. Po roce 1989 se ho naštěstí podařilo obnovit, takže budeme společně obdivovat dívky v čele průvodu oblečené do nažehlených slavnostních krojů a dozvíme se, kolik úsilí to stojí a co všechno je zapotřebí zajistit před tím, než průvod může vyrazit. A taky to, kdo vlastně býval a kdo dnes může být Ježíšovou matičkou a kdy můžete průvod v obou spojených vsích potkat.

Martina Horáková z Předměřic nad Labem patří k těm nadšencům, kteří udržují při životě drátenické řemeslo. A dokáže s drátem nevídaná kouzla. Teď v období Velikonoc se v jejích rukách rodí kraslice s drátěnou výšivkou. Nejraději používá drát měděný, k dispozici ho má vždy v několika tloušťkách. Prozradí nám, jak různé vzory vytváří a pochlubí se některými výtvory. Dozvíme se taky, že zdobí nejen klasická slepičí vajíčka, ale i velká pštrosí a že ráda odrátovává rovněž kameny. Budeme obdivovat její rybičky, žabky nebo třeba pavouky. Navíc nedávno objevila dřevěnou vlnu a z ní vytváří různá zvířátka, kupříkladu slepičky nebo ovečky. A oblíbené jsou i její čarodějnice. Každá je jiná a podle toho, co drží, dokonce dostávají jména.