14. října 2007

Pravidelné nedělní toulání odstartujeme s plnou polní. Kolem Olomouce vznikl v 19. století zajímavý obranný systém – olomoucké pevnosti. Začalo se jim říkat forty a jde o předsunuté pevnůstky kolem města. Olomouc totiž sloužila jako c. k. hraniční pevnost zabezpečující ochranu Vídně před případným vpádem Prušáků. My jsme si vybrali tzv. křelovský fort, který byl letos na jaře otevřen pro všechny zvídavé. Opevnění až pro 400 mužů, kanony i děla – nakonec ale „zkrachovala“. Dozvíte se proč.

Pošta. K ní patří složenky, obálky, známky, peníze, balíky a mnohdy i fronty. Možná by nemusely být, kdyby… kdybychom uměli víc využívat potrubní pošty. Na pražské hlavní poště v Jindřišské ulici se pyšní světovým unikátem – funkční zachovalou potrubní poštou. „Zásilky“ tady běhají tak, že jsou vlastně hnány tlakem. Na svět přišel tenhle nápad v roce 1853 v Londýně, ale Praha se nedala zahanbit a 46 let poté zbudovala první potrubní linku. Vedla z Jindřišské k proslavenému Železářství U Rotta. V 70. a 80. letech trubkami putovaly materiály ČTK. Podzemní potrubní romantika je využívána i dnes. Občas třeba i s problémy – ale i ty už umějí povolaní odstranit.

A z podzemí do výšek. Dorazili jsme do Zdechovic neboli k bráně do Železných hor. Turisty oblíbený cíl, a ti jistě vědí, proč sem tak rádi chodí. Seskupení obřích balvanů a skal totiž stojí za podívání. Říká se jim Obří postele a dojít se k nim dá po kočárové cestě – příjemná procházka umocněná nadto ještě zajímavou studánkou. Vývěry pramenů na jejím dně vytvářejí jakousi malou sopku. K tomu přidáme ještě nějakou tu místní pověst a ukážeme i duchnu.

Araukárie nebo tylandsie – nejde ani o bájné země, ani o názvy nových nemocí. Naopak. Jsou to rostliny. Sice trochu větší, než je běžné, ale krásné. A prý moc chutnaly dinosaurům. Bělouš kakadu, ptáci, plazi, členovci, savci – botanicko-zoologická reportáž z Hukvald nemůže být o ničem jiném. Rodiště Leoše Janáčka se totiž pyšní malou botanickou zahradou „Tropic Hukvaldy“.

Pan Jaroslav Frencl si jde pěkně ráno proběhnout kolem Volyně, promyslí si práci a pak s chutí do toho. Rodák z Dolního Dvořiště si zamiloval řezbářství. Začal s ním už u prvních vyřezávaných lodiček a dnes jeho zručnost potvrzují především krásné betlémy – ty ho proslavily i daleko za šumavskými kopci. Zvláštní péči věnuje jakési drobnokresbě vytesávaných figurek. Jeho postavičky jsou lidové, nezbedné, ve tváři se jim zračí tu moudrost, tu laskavý humor.

Litomyšlský zámek – reprezentativní stavba Pernštejnů, která byla vybudována v 16. století. Zámecký areál je dnes na seznamu UNESCO jako renezanční skvost. Určitě právem, protože třeba osm tisíc tzv. psaníček neboli sgrafit na zdech jentak někde neuvidíte. A dokonce jako zázrak pak prý působilo to, když krásná výzdoba vykoukla i ze zdi, ze které se seškrábala omítka. Nikdo s tím nepočítal. Z každého období mají na zámku svou památku, třeba barokní divadélko.

Severomoravský Štramberk sice patří k městečkům menším, ale rozhodně ne nevýznamným. Naopak. Je natolik malebný, že se mu začalo říkat moravský Betlém. Proslavily ho třeba půvabné dřevěné domky postavené na skalnatém svahu, připomínající vlaštovčí hnízda nebo typická válcová věž zvaná trúba, pozůstatek středověkého hradu. Kromě toho tu najdete ještě další unikát - všechny cukrárny či jarmareční stánky nabízejí jednu místní pochoutku. Takzvané uši spojené s legendou o vpádu Tatarů, starou bezmála 800 let.