22. července 2007

Františkovy Lázně proslavil Frantík – soška, k níž se sjíždějí ženy z celého světa. Dnes už legendární pověst totiž praví, že dotknou-li se jeho palce na pravé noze, do 9 měsíců se jim narodí kluk. Lázně se jmenují po svém duchovním otci císaři Františkovi I. – a název přežil. Jen ten Frantík měl v dobách socialismu namále. Proč? To se dozvíte v první reportáži.

Kolik máte doma žehliček? Obvykle jedna stačí, protože sama činnost žehlení není zrovna tou oblíbenou a vyhledávanou. Kousek od Vimperka leží obec Včelná. V ní žije rodina Nuskových a ti mají žehlicích přístrojů víc než tisíc. Aby ne, sbírají je už přes 45 let. Žehlili prý už staří Egypťané, žehličky se našly v Pompejích. Dnešním elektrickým žehličkám předcházely leckteré typy – a i ty uvidíte.

Kdysi to bylo poutní místo, vyrostl tady klášter a později to všechno skoupili Windischgrätzové. Představitel tohoto rodu, kníže Alfréd, jinak taky velký milovník koňů, tady nechal vybudovat nejen na tu dobu obrovskou jízdárnu. Dnes je údajně druhou největší ve střední Evropě – a přesto o ní a vůbec o celém tomhle místě málokdo ví. Pojďte se podívat spolu s námi do opomíjeného kouta západočeského pohraničí – do Světců u Tachova.

Pak se vypravíme proti proudu času asi tak o sto padesát let a řekneme si něco o tom, jak to u nás bylo se studiem farmacie. Tenhle ctnostný obor mohli studovat jen muži – a možná není divu, když se pracovalo s takovým materiálem, jakým byl měchýř z jesetera nebo lidská temenní kost, kdy lebka musela být nadto ze zabitého člověka, pak vězte, že ve Farmaceutickém muzeu v Kuksu nebude o tajuplné chvilky určitě nouze.

Dačice – město na řece Dyji spojuje jižní Čechy a Vysočinu. Světu daly jako první na světě kostku cukru, a to za panování Dahlbergů. V prostorném 10hektarovém parku zrekonstruovali zámek s jedinečnou sbírkou hodin a zajímavou knihovnou nebo spoustou uniforem, v nichž chodili šlechtici do Říšského sněmu. Rodinným portrétistou byl pak Dalhbergům František Kupka – tehdy neznámý malíř.

Boubín je jméno šumavské hory, na jejímž jihovýchodním úpatí leží světově známý prales. Rezervací je už od roku 1858 a o jeho vznik se zasloužil vimperský lesmistr schwarzenberských lesů Josef John. Jádro pralesa tvoří zejména buky, smrky a jedle. Nejstarším stromům je 300 až 400 let. Rezervací vede naučná stezka, která začíná u půvabného jezírka. To bylo uměle vytvořeno a sloužilo jako zásobárna vody pro plavení dřeva.