30. července 2006

Na Hlučínsku začíná naše první reportáž. Tahle oblast patřila Pruskému Slezsku, a my jsme se zaměřili na svéráznou architekturu, vlastně vyvěrající ze zemědělské výroby. Řeč totiž bude o režné architektuře a ukážeme vám ludgeřovický kostel svatého Mikuláše nebo baziliku, která jako by z oka vypadla Dómu v Kolíně nad Rýnem.

O rostlinných příživnících vás zpravíme hned poté. Rostou sice v tropech, ale pan Lukscheiter je umí vypěstovat i u Jičína. Tahle půvabná rostlinka dostala název po švédském botanikovi Tillandsovi. Říká se jí tilandsie – a v přírodě vlastně parazituje přichycená na jiných rostlinách. Jak nám ukázal vášnivý pěstitel, jde o nenákladného, ale piplavého koníčka, jehož výsledek v podobě barevných květů stojí za to.

Pak se projdeme po šumavských blatech. Neberte to doslova, ostatně posuďte sami: začneme v obci Prášily – ty za své jméno vděčí prachu, který s sebou přinesl sklářský průmysl. Po turistické značce jsme pak se štábem dorazili k jezeru Laka – nejmenšímu ledovcovému jezeru na Šumavě – a zapomenout jsme nemohli ani na Prášilské jezero. Kromě jedinečné přírody vám doporučujeme i Starou jímku – dozvíte se, co to je.

Do malého západočeského městečka Dobřan s námi zavítáte ve čtvrtém zastavení. Najdete tu sice pověstnou psychiatrickou léčebnu, ale my jsme se zaměřili na něco jiného. Projdeme se spolu s vámi mezi dvěma oltáři postavenými zády k sobě. Najdete je v kostele svatého Víta. Průvodkyně Jaroslava Marková nám toho prozradí víc – a vy se dozvíte třeba i to, proč se Dobřanům říká právě Dobřany, a komu vděčí za svůj vznik.

Lingvistu – a snad nejen jeho – potěší snad návštěva obce Košařiska v Podbeskydí. Mimo jiné totiž bude řeč i o mjišani ouviec v údolí říčky Kopytné. Dodnes existují přinejmenším dva názory na to, jak vzniklo její označení, stejně tak bude určitě zajímavé sledovat, co vlastně znamenají košáry. A protože jsme v kraji, kde hlavní roli sehrávají ovce, dozvíte se i něco o obřadech a uslyšíte i zvuk, který právě tato zvířata svolává. Slov, která nejsou pro ucho příliš běžná, tady zazní daleko, daleko víc.

Proudem proti času se vypravíme v poslední reportáži. Zavítáme o takových 12 století zpět, a to do hradišť u Mikulčic. Lužní lesy totiž kdysi dávno ukrývaly významné centrum Velké Moravy. Nálezy víc než desítky kostelů to jen a jen potvrzují. Lubomír Poláček nám osvětlí, jak se v tzv. hradištích žilo, jak vlastně fungovala a jakou roli sehraje plánovaný most přes řeku Moravu.

Jeden z nejstarších hradů Křivoklátska se jmenuje Zbiroh.