2. července 2006

Mí Pražané mi rozumějí a nejvíc z nich snad manželé Duškovi. Tak bychom mohli nejvýstižněji charakterizovat naši úvodní reportáž. Mluvit v ní budeme o nejslavnějším Rakušanovi, který si právě díky Duškům Prahu zamiloval. Wolfgang Amadeus Mozart na pražské Bertramce prožil kus svého života. To, co se ve Vídni nelíbilo, Pražany nadchlo – a Mozarta milovali. A o životě Bertramky, původní i té dnešní, budeme vyprávět i vám.

Z ptačí perspektivy pak budeme nahlížet na naši republiku a projdeme si ji během hodinky od severu na jih a od východu na západ. A to jen a jen díky panu Míkovi, který se věnuje leteckému snímkování památek. Ten se pustil do modelařiny a vybudoval jakési mini Česko – takže začít můžeme třeba na zámku v Červené Lhotě a skončíme třeba na Řípu.

Čas se počítá od toho greenwichského a hodiny známe už po staletí. My jsme zavítali kvůli jedněm hodinám do Bojkovic - městečka v podhůří Bílých Karpat. Fungují už víc než dvě staletí – s jednou jedinou udržovací přestávkou. A pak se přesuneme ještě do Nového Světlova, kde se dozvíme něco o dnes už neexistujícím řemeslu – zvěrokleštičství. A dozvíte se, kdo byli miškáři...

Bezděz byl naším dalším cílem. Gotický hrad učaroval Karlu Hynku Máchovi. Nechal ho zbudovat Přemysl Otakar II., byla zde i věznice a Karel IV. z něj chtěl zbudovat hrad korunovační - tedy takový, jakým je dnes Karlštejn. My se jím dnes spolu s průvodkyní paní Čandalovou projdeme a co by to bylo za hrad, kdyby neměl své historky?

A skončíme v domě, v němž kdysi žila M. D. Rettigová. Dnes si tady plní svůj sen paní Pecháčková. Právě ona tady totiž zbudovala Muzeum hraček. Od panenek až k minidivadýlku tady najdeme všechno. A každá hračka je pro paní Pecháčkovou především příběh a krása. Najdete tady i panenky, které přinesla velká voda v roce 2002 na Mělnicku.

V Brně najdeme 76 let starou funkcionalistickou vilu Tugendhat, která je mezi světovými architekty skutečným pojmem. Ve své době totiž přinesla naprostý průlom v pojetí bydlení. Jejími majiteli byli manželé Tugendhatovi, po nichž se dodnes jmenuje. Od roku 2001 je taky zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.