29. května 2005

Nový Bor je považován za jakousi Mekku českých sklářů. První zmínky o nich pocházejí už ze 13. století. Světového věhlasu ale dosáhli o poznání později. Na přelomu 17. a 18. století, kdy začali své výrobky brousit nebo na ně malovat. Potomci tehdejších mistrů žijí v Novém Boru dodnes a množství malých sklárniček tam každoročně přiláká tisíce turistů, kteří chtějí na vlastní oči vidět zrod křehké krásy. I my si teď jednu huť prohlédneme. Jmenuje se Františka a specializuje se hlavně na výrobu replik historického skla pro muzea a galerie. Řadu z nich najdete třeba i v pařížském Louvru.

Kdo by neznal knížky Jacka Londona o zlaté horečce na Aljašce. Málokdo ale ví, že něco podobného se před mnoha staletími odehrálo taky v Jeseníkách, konkrétně u dnešních Zlatých hor. Tehdy se tohle městečko ještě jmenovalo Zukmantl. Slavnou zlatokopeckou éru tu dnes připomíná replika mlýna na drcení rudy a taky drobné zlatinky v říčce Olešnici, kvůli kterým si tu každoročně dávají dostaveníčko mistři v rýžování zlata.

Pak se přesuneme na jih Čech do štičí porodnice. Myslíte si, že fantazírujeme? Omyl, skutečně existuje, dokonce přímo v centru Tábora. Nenápadná líheň pod hrází legendární nádrže Jordán je taky pěkně slavná. Vědí o ní rybáři třeba až v Japonsku nebo Izraeli.

Jaro je v plné síle, léto přede dveřmi, a tak není divu, že lidé prchají na venkov, užít si trochu klidu a přírody. Přitom existují krásné zelené oázy i ve městech. Třeba kousek od rušného centra naší stověžaté matičky najdete půvabné palácové zahrady, o kterých mnoho návštěvníků Prahy nemá ani tušení. Ačkoli jsou víc než 400 let staré, ze svého půvabu nic neztratily. A možná vás, stejně jako nás, překvapí, že v nich každoročně dozrávají fíky.

Naše toulky zakončíme v Křepenicích, malé obci ležící asi deset kilometrů od jihočeských Sedlčan. Důvodem, proč nám padla do oka, je známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Právě tady totiž strávil poslední chvilky života. V roce 1584 si tu dokonce nechal postavit renezanční vodní tvrz po vzoru rožmberské Kratochvíle a pojmenoval ji příznačně Nový hrádek Krčínov. Stojí dodnes a pečuje o ni Pavel Chodounský s rodinou.

Zvláštní moučník zvaný trdelníky, jehož domovem je moravské Slovácko, kdysi dostávaly maminky po narození dítěte takzvaně do "kůta" a měly ho jako druhý chod hned po slepičí polévce. Dnes zdobí prostřené stoly při nejrůznějších svátcích a oslavách. Zvláštní je hlavně tím, že se peče přímo na ohni. Proto se těsto navíjí na dřevěné válečky s klikou, aby se dobrota nepřipálila.