Časová osa
Smrt Františka Štěpána Lotrinského
18. 8. 1765
Jako místo svatby arcivévody Leopolda se španělskou princeznou Marii Ludovikou byl vybrán Innsbruck, i přes protesty Františka Štěpána, který nesnášel hory, protože právě v nich měl nejhorší ataky melancholie. Marie Terezie si ale prosadila svou. Rodina se do Innsbrucku odstěhovala i s celým dvorem. Stěhoval se nábytek, koberce, nádobí a mnoho dalšího. Oslavy byly naplánovány na několik týdnů, bohatě se stolovalo a pilo, jedna galavečeře stíhala druhou. 17. srpna si začal František Štěpán stěžovat na bolesti na prsou. O den později doprovázel Josef II. svého otce do divadla a při návratu dostal František Štěpán mrtvici na jedné z chodeb. Udělalo se mu špatně, klesl synovi do náručí, ten jej položil na lůžko jednoho ze sloužících a na něm František Štěpán Lotrinský vydechl naposledy.
Jako zkamenělá vyslechla Marie Terezie smutné poselství, které jí syn sděloval. Pak začala křečovitě vzlykat a ze vzlykání ji až příštího rána vysvobodil proud niterných slz, poté co jí přivolaný lékař pustil žilou. V tu chvíli poručila komorné, aby jí ostříhala dlouhé vlasy. Odložila pestré ozdoby a všechny šperky, své šatstvo rozdělila mezi ženy u dvora. Nakonec se zahalila do černé smuteční róby, kterou neodložila až do konce svých dnů. Ložnici si nechala obložit šedým hedvábím a postel ověsit závěsy ze stejného materiálu. Odstranila ze svého života všechny barvy, všechno světlo. Hraběti Silva-Taroucovi napsala: „Už samu sebe neznám, žiji jen tak bez cíle jako zvíře, nemám cit a žádný rozum, všechno zapomínám.“