Díky naší krajině je ze mě daleko větší vlastenec
Jak jste se dostal ke spolupráci s Petrem Krejčím na dokumentárním cyklu Krajinou Domova?
Proběhla u nás tvůrčí a lidská chemie. Cokoliv spolu řešíme, mám pocit, jako bychom to již dopředu měli domluvené. Takovému stavu říkám souběžné myšlení. Důležitá je emoce, pocit, který člověk chce předat. V záběrech, které Petr Krejčí natáčí, je vše obsaženo tak čistě, že je naše společná domluva velmi jednoduchá. Seznámili jsme se až skoro neuvěřitelnou náhodou. Jdu vám takhle po chodbě České televize a skrz otevřené dveře zahlédnu siluetu pana zvukaře Leoše Martínka, který mimo jiné následně zvučil všechny díly Krajiny. Nechci samozřejmě rušit, ale v rychlosti nahlédnu do režie se záměrem ho pozdravit a popřát hezký den. Při vstupu do místnosti nabídne mírné osvětlení prostoru pohled na druhou siluetu, pana režiséra. Představíme se, pan režisér mi řekne, že mě zná nejen jako herce ale také coby hudebníka a skladatele, a zda bych mu, když už jsme se takhle náhodou potkali, neposlal nějakou ukázku z mé tvorby. Zaslal jsem mu tedy několik ukázek jak z písňových děl, tak i scénické hudby z filmů, seriálů, divadel či reklam, a přišla mi skoro obratem odpověď, že bere za svůj úkol mě pro projekt Krajinou domova nadchnout a získat ke spolupráci. A to se mu povedlo.
Pro Petra Krejčího je téma krajiny velmi osobní již od dětství. Co krajina znamená pro Vás?
Emoce, domov a nepřeberné množství pohledů na krásu. Krajina je ve své čistotě a přirozenosti jednou z největších inspirací. Vypovídá nejen o sobě, ale i o lidech a všem živém, co je s ní spojené. Každá její část je vizitkou toho, jak se v ní a s ní žije, ale také, jak se lidé o svou krajinu starají. Někdy je ta vizitka tak výmluvná, až mě to děsí.
Dozvěděl jste se díky netradičním záběrům něco nového, co Vás o naší zemi překvapilo?
Díky tomuto projektu jsem se utvrdil v tom, že naše země je opravdu krásná a unikátní. A to bych byl rád, aby zasáhlo diváka při pohledu na naši krajinu. Uvědomit si, jakou překrásnou zemi máme okolo sebe, a že stojí za to vážit si jí a pečovat o ní. Rozvíjet vše krásné a tím rozvíjet i sebe. Je to jednoduché – stačí se dívat a vnímat. Spousta malicherných problémů v našem státě by byla rázem pryč.
Není úplně typické, že dokumenty doprovází původní autorská hudba. V čem pro Vás, jako pro skladatele, byla práce na tomto pořadu specifická?
V tomto cyklu jsou skoro čtyři hodiny původní hudby složené přímo pro tento projekt. To je obvykle takových pět až osm celovečerních filmů. Ve většině případů je lepší, když se hudba projektu, jak se říká, „šije na míru“. Vychytá se každý okamžik, všechny návaznosti, dynamika, a může dodat ucelený tvar a jasný směr celému pořadu. Dokumenty mají většinou převzatou hudbu, protože je to rychlejší a levnější. Často se také hudba v dokumentu používá pouze jako podkres.
Jakou roli má Vaše hudba v pořadu Krajinou domova?
V tomto projektu je hudba jakýmsi spoluvypravěčem, dotváří dojem o tom, co vidíme, a vytváří potřebu o krajině přemýšlet. Celý cyklus není jen sled různých záběrů české krajiny poskládaných za sebou. Jde o důmyslnou mozaiku souvislostí, významů, příběhů, pocitů, které v interakci s divákem vytváří emoce. A hudba těmto emocím pomáhá v čitelnosti.
V čem Vás, jako skladatele, inspiroval obraz krajiny?
Nejdříve přišel obraz, poté hudba. Záměr pana režiséra je tak čitelný, že si krajina skoro sama říká, kde je potřeba jen lehce podržet napětí, kde je dobré hudbu velikášsky rozburácet stejně jako ona, či jít proti ní v kontrapunktu, aby se zvýraznila její jedinečnost. Je to neskutečně hravé natáčení. Inspiraci beru v ní, v krajině. Jaký na mě dělá dojem, jaký pocit cítím, když se na ni dívám.
Věnoval jste se před skládáním hudby i teoretické průpravě?
Velkou výhodou bylo, že jsem zároveň i vypravěč tohoto pořadu. Provázím slovem spolu s panem Aloisem Švehlíkem. Texty jsme nahrávali vždy před kompozicí hudby, tedy jsem měl všechny informace, o čem daný díl je. Nejvíc vám toho ale stejně nabídne krajina jako taková svým vzezřením. To bylo asi při kompozici hudby skoro nejdůležitější; zesílit dojem, který z krajiny člověk může mít.
Pracoval jste s hudebními tématy, které by se v průběhu cyklu opakovaly?
Je několik motivů, které proplouvají celým cyklem jako tenká červená linie, od počátku až k závěru. Leckteré motivy spíš, než téma hor či vod, připomínají podobný osud či emoce, které se na některých místech krajiny opakují. Velký dík za to patří panu režisérovi, který zná skoro každý centimetr a stéblo trávy v naší zemi.
Režisér Petr Krejčí o Vás řekl, že jste pro něj jako hudební chameleon…
Mám rád pestrost a nevyhraňuji se na nějaký určitý styl či směr. Vybírám vždy to, co se nejvíce hodí pro danou situaci, ale aby si vše udrželo svůj ucelený tvar, záměr. O to je to zábavnější. Pan režisér má široký záběr přání, od elektronických minimalistických motivů až po velké symfonické melodie. Zatím se mu nepovedlo mě na něčem nachytat :)
V jaké krajině se Vy sám cítíte nejvíce doma?
To je těžká otázka. Asi nejvíce v místech, které nejsou násilně přetvářené k obrazu jednotlivce bez ohledu na okolí a soulad s ním. V místě, které je klidné a nabízí možnost se usmívat od rána do večera. Už od mala jsem hodně cestoval, naše rodina žije ve všech různých koutech světa, takže cestování zbožňuji. Vždy, když jsem v místě, které mě opravdu zaujme a nadchne, si říkám, že tam seženu nějakou chalupu nebo domek, abych se do toho místa mohl vracet, být tam jako doma. S hrůzou zjišťuji, že těch chalup bych měl už víc než sto!