13. listopadu 2016

Rokem Ivančeny nazvali moravskoslezští junáci letopočet 2016. Slavná beskydská mohyla stojící na úpatí Lysé hory byla založena na památku pěti skautů, pěti členů Odboje slezských junáků, kteří byli za účast v protinacistickém odboji 24. dubna 1945 popraveni v Polském Těšíně na židovském hřbitově. Mohyla stojí na svém místě od roku 1946, stále se rozrůstá a je symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Beskydským větrům a drsnému počasí ale máloco odolá, a tak se začaly bortit i základy Ivančeny. Skauti proto museli zasáhnout a svépomocí, ovšem i díky darům ve veřejné sbírce, se jim podařilo kamennou mohylu zachránit. Sedmdesáté narozeniny tak Ivančena slaví na novém místě, v novém pojetí.

Už od dob renesance hledali a nacházeli v Olomouci inspiraci i prostor významní skladatelé a umělci, např. v roce 1767 navštívil město jedenáctiletý W. A. Mozart a údajně zde zkomponoval tzv. Olomouckou symfonii. Antonín Dvořák spolupracoval s pěveckým spolkem Žerotín, kterému věnoval své největší oratorium Svatá Ludmila, Ludwig van Beethoven věnoval svou slavnou Missu solemnis arcivévodovi Rudolfu Habsburskému k jeho instalaci olomouckým arcibiskupem, ale působil zde také rakouský skladatel Gustav Mahler jako dirigent německého divadla. Také Leoš Janáček věnoval svou Glagolskou mši olomouckému biskupu Prečanovi. Právě bohatému odkazu světových hudebních géniů i současné moderní hudbě se olomoucký festival věnuje. Nad jeho 23. ročníkem převzali záštitu arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Mons. Jan Graubner a ministr kultury Daniel Herman.

V seriálu o novogotické cihlové sakrální architektuře se tentokrát vydáme do obce Chuchelná ležící v těsné blízkosti hranic s Polskem. Obec, stejně jako farnost, má pohnutou historii. Samostatná farnost zde funguje teprve necelých sto let. Dřívější zámeckou kapli spravovali kaplani z okolních vsí. Kostel Povýšení sv. Kříže byl vystavěn v roce 1922, ale jeho trvání nemělo dlouhou historii. Na Velký pátek roku 1945 byl zničen náletem. Zbylo po něm jen torzo a farníci se museli scházet v původní knížecí kapli. Jedná se o kapli sv. Kříže s hrobkou rodiny knížat Lichnovských, která se nalézá v parku u návesního rybníka. Kaple je poměrně náročnější romantizující centrální stavba z režného cihelného zdiva, která je neomítnuta. Mauzoleum projektoval a výstavbu zajistil v letech 1902 - 1903 proslulý opavský stavitel Julius Lundwall.

SIGNIS je nevládní organizace se sídlem v Bruselu, jejíž členové pocházejí ze sto čtyřiceti zemí celého světa. Jako Světová katolická organizace pro sdělovací prostředky sdružuje rádia, televize a společnosti pracující ve filmovém průmyslu, ve světě internetu a nových digitálních technologií. SIGNIS byla založena v listopadu roku 2001. Velmi různorodé pole působnosti organizace zahrnuje oblasti jako je propagace, podpora produkce a distribuce filmů a televizních programů, členství v porotách významných mezinárodních filmových festivalů, podpora vzniku a provozu nových rádiových stanic, televizních a filmových studií apod. SIGNIS je poradním orgánem pro UNESCO, ECOSOC a Radu Evropy a je také oficiálně uznávána Vatikánem jako mezinárodní katolická organizace pro sdělovací prostředky. Letos proběhlo setkání členů Signis na Taiwanu. Zúčastnili se ho také zástupci TV Noe. O práci a zkušenostech účastníků konference v reportáži hovoří jejich zahraniční kolegové.

Mobilní hospic založila Marie Ryšková s dalšími spolupracovníky po zkušenosti s umírající maminkou. Ta měla ve svých posledních dnech velké bolesti a zbytek svého času nemohla strávit doma s dcerami, ale zemřela v nemocnici bez svých nejbližších. Tehdy paní Marie nevěděla, kam se obrátit o pomoc, jak vlastní mamince umožnit strávit poslední dny doma a ulevit jí od bolestí. Později se začala dozvídat o mobilních hospicích, kterých ale existuje málo. Proto se rozhodla jeden založit. Ze začátku sotva desítka spolupracovníků hospicu musela vytvořit pořadník pro klienty, kteří měli o domácí paliativní péči zájem. Dnes pokrývají obrovské množství míst nejen na Novojičínsku, ale i v dalekém okolí. Žijí hlavně z darů a dělají pro nemocné a jejich rodiny doslova první i poslední. Za necelé dva roky fungování se hospic z původních čtyř lidí rozrostl o desítky zaměstnanců a spolupracovníků.