spoluautor soutěže, režisér soutěže (1997 – březen 2008)
„Autorsky jsem se společně s Jiřím Stejskalem podílel na všech dětských soutěžních hrách z Brna – Hrajeme si každý den; Kámen, nůžky, papír; Holky a kluci z jedné lavice a Hip hap hop, která se vysílala nejdéle. Dále to byla soutěžní hra pro středoškoláky Ypsilon, kterou uváděl Aleš Zbořil. A poslední soutěží je AZ-kvíz, která se vysílá už sedmým rokem.
Nejméně zábavné (smích) je uvést pořad do života. Když se soutěž vymýšlí, je to pěkná práce, i když někdy trvá poměrně dlouho. Pracujete s nápadem. Snažíte se vše do nejmenších detailů promyslet. Výsledkem je modelový scénář. Pak přijde to nejhorší. Prosadit nápad a uvést ho v život. A tady se začínají objevovat různé překážky a různé zákulisní hry.
Vystudoval jsem dokumentární tvorbu na FAMU a dokumenty jsem i točil. Velice rád vzpomínám na dokument o spisovateli Otu Pavlovi. Úžasné natáčení, slušný výsledek. Dokument má jednu velkou přednost. Naučíte se na něm filmové řemeslo. Kdyby byla příležitost, rád bych se k němu ještě někdy vrátil. Co se týká dramatické tvorby, byly to především pohádky a příběhy pro děti s dětskými hrdiny. Dělat dramatickou tvorbu je vlastně vrchol. Dostal jsem se k ní díky dlouholeté spolupráci (ještě jako asistent režie) s tehdejší redakcí pro děti a mládež, které šéfovala paní ing. Věra Mikulášková. Jí jsem nesmírně vděčný, že mi dala tuto příležitost. Stal jsem se kmenovým režisérem této redakce. Moje první režijní práce v dětské redakci byla na soutěžním pořadu pro děti – Hrajeme si každý den. Pro dospělé diváky jsem dělal dva soutěžní zábavné pořady – Manželský pětiboj a Správná rodina, ve které proti sobě soutěžili třígenerační rodinné týmy. No a nakonec čistou soutěž AZ-kvíz.
AZ–kvíz je vyvážená, čistá soutěž, ve které jednotlivec může uplatnit nejenom vědomosti, ale i taktiku Přestože jednotliví soutěžící mají málo času na vlastní prezentaci, jejich různé osudy jsou zaznamenány už na konkursech. Jejich mozaika od univerzitních profesorů až po bezdomovce je neuvěřitelná a nikdy si nemůžete říci: Tento člověk musí vyhrávat. To je na soutěži to nejkrásnější, ten moment překvapení.
Na AZ–kvízu se mi líbí, že se v něm kloubí dvě věci. Není založen jenom na vědomostech, ale i na hře. Nestačí pouze nabyté vědomosti, ale musíte být současně i taktik. AZ-kvíz dává šanci i těm, kteří nejsou vybaveni obrovskými vědomostmi, ale jsou dobří taktici. Takže někdy kupodivu vyhraje člověk, který méně zná, ale svou sílu má jinde. A co pro mě AZ-kvíz znamená osobně? Práci.
AZ-kvízu přeji, aby ještě chvíli na televizní obrazovce vydržel. Stále se těší velké divácké oblibě. Přál bych si, aby nám diváci vydrželi a soutěž se jim pořád líbila.“
